Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. hodina dějepisu pro jihočeské studenty

 1. Hodina dějepisu pro jihočeské studenty.

   V letech 1939 – 1945 probíhala 2. světová válka. Zdůrazňuji, že to nebyla ta válka, ve které válčil Žižka, jak se mnozí domníváte. To byla ta válka, ve které se bojovalo moderními zbraněmi, tanky, děla, minomety, letadla bombardovací i stíhací, vysoce účinné osobní zbraně - samopaly, kulomety, pancéřové pěsti, granátomety.

 A pozor! V této válce měl každý člověk jenom jeden život!!! Nikoli, jak jste zvyklí, životů několik. Když to někdo „koupil“, kulku, pumu, granát, bylo po něm a už nikdy nevstal. Když měl „štěstí“, vrátil se domů bez nohy, rukou, bez očí. Těch, co padli a už se nikdy nevrátili, bylo 25,5 milionů. 25 a půl milionů lidí!!! Invalidy nikdo nespočítal.
 Tuto válku rozpoutalo Německo. Lépe řečeno Německo zfanatizované Hitlerem. V roce 1933 se v Německu dostal k moci do té doby bezvýznamný, nedostudovaný, zneuznaný malíř. Založil stranu nacionálně socialistickou (Češi jim říkali Náckové). Samozřejmě, dopomohla mu k tomu světová krize, která tou dobou vrcholila. Tento čalouník byl vynikající manipulátor a mystik, který dokázal zfanatizovat davy. Vtloukl jim do hlavy, že oni, jako germánská, árijská rasa jsou rasa nadřazená všem ostatním, že oni jsou nadlidi a všichni ostatní na světě jsou podřadní tvorové, které je nutno vyhubit, případně zotročit, aby nadřízené rase pouze sloužili. Tuto nadřazenou, árijskou rasu i definoval. Vysoký, modrooký, urostlý blonďák. Žádné máslo. Nejméně metr osmdesát na výšku. Samice tohoto tvora, žena, široký zadek, vyvinuté poprsí. Sloužila jako líheň budoucího, ušlechtilého pokolení. Snem Hitlera bylo vybudovat Říši, kde budou žít pouze árijští nadlidé a ostatní jim budou otročit. 
 Jako symbol svého hnutí stanovil svastiku, to je historický symbol, který od dávnověku sloužil v mnoha kulturách, zejména jako náboženský symbol. Je to hákový kříž, buď pravotočivý, nebo levotočivý. Jeho původ a symboliku se nepodařilo dosud dostatečně objasnit. Někde pravotočivý symbolizoval mužský element, levotočivý ženský element. Někteří vědci se přiklánějí k názoru, že je to symbolické znázornění trojrozměrného prostoru v dvojrozměrné ploše.
 Navštívíte-li v turecké Petře sarkofág svatého Mikuláše, který každoročně 5. prosince spolu s čertem a andělem obdarovává dítka, možná Vás překvapí, že jeho sarkofág je kolem dokola vyzdoben hákovými kříži.
 Zlověstnou pověst získal tento symbol proto, že si jej vybral právě šílený Hitler.
 Tento fanatik měl mocného spojence v Itálii, kde se ve dvacátých letech pučem chopil moci podobný pošuk Benito Mussolini se svou fašistickou stranou.
 Protože si Evropa uvědomovala nebezpečí vanoucí z Německa, konala opatření. Československo vybudovalo podél hranic pevné, odolné betonové obranné bunkry, dokonale vybavené zbraněmi, zásobami munice i potravin, operačním sálem, pro dlouhodobý pobyt celých vojenských jednotek.
 V roce 1935 vyhlásil Hitler Norimberské rasové zákony. Evropa už chápala, že jde do tuhého. Když v březnu roku 1938 obsadil Hitler Rakousko (spojil německy mluvící státy), vyhlásil v květnu 1938 prezident Dr. Edvard Beneš všeobecnou mobilizaci. Právě běží seriál Byl jednou jeden dům. Tam můžete vidět, s jakým odhodláním Češi rukovali, v připravených bunkrech byli odhodláni utnout Hitlerovi tipec a nepustit ho na naše území. Dodnes se odborníci shodují, že by si Hitler vylámal zuby.
 29. a 30.září 1938 však proběhla v Mnichově konference, na které se sešli zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – a dohodli se, že Československo musí do 10. října postoupit německé Říši pohraniční území obývané Němci (Sudety)
 Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Prostě o nás, bez nás. Československo bylo pro naše „západní spojence“ „Malou, bezvýznamnou zemičkou uprostřed Evropy.“ Prostě nás hodili přes palubu.
 Chamberlain po návratu do Anglie mával davům touto Mnichovskou dohodou a hlásil: „Přivážím mír celému světu.“
 Čeští vojáci dostali rozkaz opustit bunkry a palebná postavení na hranicích, vydat je bez boje a stáhnout se do vnitrozemí. Všichni skřípali zuby, mnozí vzteky brečeli.
 Hitler nelenil a již 1.října 1938 vyslal vojska a obsadil Sudety (pohraniční oblasti, kde žili Němci společně s Čechy).

5. října 1938 abdikoval prezident Beneš a odletěl do Anglie, kde sestavil t. zv. exilovou vládu. Odtud tato vláda ve spolupráci se spojeneckými vládami, zejména s Anglií organizovala odboj na území obsazené Německem. Tato vláda byla 18.července 1941 uznána Velkou Britanií a Sovětským svazem.

 Následoval odsun Čechů z tohoto pohraničí. Sudety se staly územím německé Říše a Češi museli své domovy opustit. Směli si vzít sebou 50 kg zavazadel.
 Tehdy se v hospodách a kabaretech zpívala písnička: „Chaloupky pod horama, co se to stalo s váma, byly jste takové hezké, ty naše chaloupky české.....“ Když budete sledovat onen seriál Byl jednou jeden dům, uslyšíte jí tam.
30.listopadu 1938 byl zvolen prezidentem Dr. Emil Hácha. To byla velmi tragická postava. Byl to velice schopný právník, pracoval u nejvyšších soudů, i mezinárodního v Haagu.  Volbu prezidentem přijal na nátlak poslanců. Do té doby se politicky neangažoval. V situaci, ve které se ocitl v této funkci, dělal pro český národ, co mohl. Proti mocnému Německu, však mnoho zmoci nemohl. 14. března 1939 podepsal pod silným nátlakem dohodu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Tedy dohodu, kterou bylo stanoveno, že správu nad Českou republikou přebírá Německá říše.
  Hácha byl však sužován silnou arteriosklerózou, odborníci se domnívají, že od r. 1943 byl následkem této choroby nesvéprávný. To ovšem německé správě vyhovovalo. Po válce, hned 9.května 1945 byl zatčen a převezen do pankrácké věznice. Tam 27.června 1945 zemřel. 
  14.března 1939 se odtrhlo Slovensko od Československa a vytvořilo samostatný „Slovenský štát“, který tiše spolupracoval s Hitlerem.
V srpnu 1939 podepsal Stalin s Hitlerem sovětsko-německý pakt o neútočení.
 1.září 1939 napadla německá vojska Polsko, což znamenalo začátek 2. světové války. Německá expanze (rozpínavost) započala.
 3.září 1939 vyhlásily Německu válku Velká Británie a Francie. Němci obsadili Dánsko, Norsko a země Beneluxu.
 22. června 1940 kapitulovala Francie.
 Hitler se cítil již dostatečně silný a 22.6. 1941 – a bez ohledu na dohodu o neútočení napadl Sovětský svaz.
 Zde je nutno se pozastavit. V Sovětském svazu vládl Stalin. Ten je označován za největšího krutovládce v dějinách lidstva. Sovětský svaz byl obrovský kolos. Impérium, které zabíralo celou východní Evropu a většinu Asie. Bylo to násilné spojení států s absolutně rozdílnou historií, kulturou, životní úrovní a nejrůznějšími náboženstvími. Spojoval státy s evropskou kulturou, převážně orientovanou na Francii. (ruský carský dvůr hovořil francouzsky, ve Francii rozhazoval své peníze, ruským hrabatům, když v kasinu prohráli poslední peníze, nosil personál pistoli na stříbrném podnosu k spáchání čestné sebevraždy. Pokud takto dopadly hraběnky, končily v nevěstincích. Zde byly velice oblíbené jako kvalitní služebnice lásky na jednu noc. Dodnes je v Paříži nejvyhlášenější kabaret u Maxima, kde se hrají a zpívají častušky. Dodnes v OSN hlasují Rusko a Francie obvykle společně.) Dále byly v Sovětském svazu asijské státy s muslimským, budhistickým, hinduistickým náboženstvím až po Eskymáky na Čukotce.
 Takový kolos lze udržet pohromadě pouze násilím. Toho se Stalin nebál. Začal tím, že nechal popravit dvě třetiny generality své armády, zřídil koncentrační tábory v odlehlých oblastech (zvané gulagy). Z každé rodiny někdo zmizel a již se nevrátil. Stalin vládl metodou strachu.
 Když tedy Hitler napadl Sovětský svaz, prvním územím, kterým musel cestou na Moskvu projít, byla Ukrajina. Tamní obyvatelstvo žijící pod Stalinovou vládou, (v letech 1932 – 1933 Stalin cíleně způsobil na Ukrajině hladomor, aby zlomil její národní sebevědomí. Odhaduje se, že zahynulo 2,5-3,5 milionů Ukrajinců) vítalo německá vojska jako osvoboditele. Proto se Hitler dostal tak rychle k Moskvě a Petrohradu.
 Hitler si ale vylámal zuby. Velice tomu pomohla ruská zima. Ta zdecimovala jeho vojska a Stalin zahájil ofenzívu.
 V únoru 1943 po bitvě o Stalingrad kapitulovalo Německo na území Sovětského svazu
 6.června 1944 otevřeli spojenci (přidala se Amerika) druhou frontovou linii tím, že se vylodili v Normandii. To už to šlo s Hitlerem s kopečka.
 Za zmínku stojí Slovenské národní povstání. Vypuklo 29. srpna 1944. Ti, kteří připravovali toto povstání, sledovali postup Rudé armády. Předpokládali, že ve vhodný okamžik zahájí odboj a spolu s Rudou armádou vezmou německá vojska „do kleští“.
 Stalin ale zareagoval po svém. Jakmile vypuklo povstání (28. srpna 1944 byli v Martině postříleni členové německé vojenské mise), nařídil Stalin zastavit postup Rudé armády. Přes naléhání nepokračoval v boji s tím, že vojska jsou vyčerpána a musí si odpočinout. Potrestal Slovensko za spolupráci s Německem.
 Povstání tak bylo krutě potlačeno. Po porážce nastal brutální teror, bylo vypáleno několik desítek vesnic, lidé byli bez soudu popravováni.
 Díky tomuto povstání se ale Slovensko zařadilo mezi členy vítězné protinacistické koalice, což bylo významné pro znovuobnovení společného státu Československa.
 7.5.1945 podepsalo Německo bezpodmínečnou kapitulaci. Válka, jak známo, skončila 8.5.1945.
 Ještě před tímto koncem však 4. - 11. února 1945 proběhla t.zv. Jaltská konference. Tam jednali Roosevelt (USA), Churchill (Anglie) a Stalin (SSSR). Jednání mělo ušlechtilý cíl: Zajistit poválečné uspořádání Evropy tak, aby bylo do budoucnosti zabráněno vzniku takových konfliktů, které vedly k druhé světové válce.
 Byla podepsána tzv. Deklarace o svobodné Evropě, ve které se USA, SSSR a Velká Británie zavázaly nechat na osvobozených evropských územích proběhnout demokratické volby.
 Závěry přijaté na jaltské konferenci byly po roce 1945 přijímány rozpačitě nebo otevřeně kritizovány. Roosevelt byl viněn z odepsání východní a střední Evropy ve prospěch stalinistického SSSR. Zejména vzhledem k tomu, že dle smlouvy měl ve svých sektorech každý ze spojenců v podstatě volnou ruku. Evropa byla touto dohodou rozdělena na t. zv. „sféry vlivu“. Bylo v podstatě dohodnuto poválečné rozdělení Evropy. Západní „spojenci“ nás podruhé „hodili přes palubu“. Darovali Československo Stalinovi. Ke zmíněným třem mocnostem byla později přibrána Francie.
 Německo, jako strůjce a původce již druhé světové války bylo rozděleno mezi tyto mocnosti na čtyři zóny, kde jednotlivé mocnosti vykonávaly přímý dozor. Podobně byl na čtyři zóny rozdělen i Berlín, jako hlavní město fašistického Německa.
 Protože spojenecká vojska postupovala proti sobě, bylo důležité dohodnout i linie front, aby se zamezilo vzájemným střetům. Od tohoto okamžiku o všem, co se odehrálo na východ od této linie, včetně pohybu vojsk a poválečného vývoje, rozhodovala Moskva. Stalin získal nad tímto územím neomezenou moc. Tato linie, která rozdělila Evropu na západní a východní, byla později nazývána Železnou oponou.
 Stalin v tomto jednání i následném manévrování vojsky opět projevil taktickou schopnost. Jednáním i následným vedením boje dosáhl toho, že do jeho sféry vlivu připadly státy, na kterých měl zájem. Obklopil Sovětský svaz t. zv. nárazníkovými státy. To bylo od něho velice taktické. Každý, kdo by chtěl v budoucnu napadnout Sovětský svaz, tak jako to udělal Hitler, musel by překročit území „spřáteleného“ státu. Stalin by samozřejmě přispěchal na pomoc. Tím by získal dvakrát. Bojiště by bylo mimo území Sovětského svazu, ale hlavně tím že by nepřítel nepronikl na jeho území, nehrozilo, že se místní obyvatelstvo přidá na stranu útočníka, jako se stalo na Ukrajině.
 Konec války byl v Čechách poměrně dramatický. Zatím co po celých 6 let války se na území Čech prakticky nebojovalo, závěr války nabral na dramatičnosti. Došlo k událostem, jejichž důvody dosud nebyly zcela objasněny a každý režim je vysvětloval a vysvětluje po svém. Čechy zažily několik výrazných náletů bombardovacích svazů. Tyto svazy nebyly ale vedeny naším nepřítelem – Německem. Byly to bombardovací nálety spojenců, britského a především amerického letectva.
 Hodnocení a vytvoření názoru na tyto nálety ponechávám na Vás. U středoškoláků lze předpokládat jistou intelektovou úroveň a vyspělost, schopnou utvořit si vlastní názor na základě nesporných faktů. Hlavně byste si ale měli uvědomit situaci a pocity lidí, kteří tuto dobu žili. Jistě to byl mohutný vnější podnět k ovlivnění tehdejšího veřejného mínění.
 Zde je nutno vyzdvihnout významnou skutečnost. I v Československu po válce, dle Jaltské dohody, proběhly demokratické volby. Bylo to tři roky poté. V r. 1948. Zážitky z konce války i životní situace byly ještě příliš čerstvé. K tomu se ale ještě dostaneme.
 Teď shrňme fakta:
 4. – 11. února 1945 byla v Jaltě dohodnuta frontová linie. To je ta dohoda, která zabránila Američanům v květnu 1945 postupovat na Prahu a byli zadrženi v Plzni. Za linii nesměli.
 14. února 1945 Američani bombardovali Drážďany. Kobercovým náletem. Drážďany byly srovnány se zemí. Vystartovalo přes 400 bombardérů.
 62 bombardérů z této sestavy ztratilo cestou orientaci a zamířily na Prahu. Vybombardovaly Vinohrady, Karlov, klášter Emauzy. Zajímavé je, že z této sestavy ztratily některé bombardéry další orientaci a 25 z nich bombardovalo Most a 12 Plzeň. 14. února 1945 bylo jasné počasí, nálet proběhl okolo 13 hodiny. Jenom v Praze kromě rozbombardovaných domů zahynulo přes 700 lidí, přes 1200 bylo zraněno.
 Druhý nálet na Prahu proběhl 25. března 1945. Byl veden na ČKD ve Vysočanech a v Libni a také na nedaleké letiště ve Kbelích a v Letňanech. Pražané, poučeni náletem z 14.února, utíkali z těchto průmyslových podniků do polí. Protože cílem ale bylo i letiště Kbely, použili Američané místo těžkých pum na destrukci budov, lehké tříštivé bomby. Mnoho těch, kteří utekli do polí, bylo zraněno, nebo roztrháno střepinami z těchto bomb.
 16 a 17. dubna 1945 bombardovaly Americké bombardéry Plzeň. Cílem byla Škodovka, kterou Hitler přebudoval na zbrojovku. Zahynulo asi 1000 lidí. Zničeny byly i pivovary Prazdroj a Gambrinus.
 Poslední nálet Američanů proběhl 11 dnů před vstupem amerických vojsk do Plzně.
 Uvádím pouze část náletů. Američané bombardovali i další města. Pro navození atmosféry konce války v Československu to stačí.
 Válka tedy skončila 8.května 1945. 9.května 1945 dorazily do Prahy sovětské tanky a dle dohody „osvobodily“ Prahu. Občané je nadšeně vítali. Znamenalo to definitivní konec války.
 Situace po válce však nebyla zdaleka růžová. Fabriky rozbombardované, velké množství lidí padlo. Co však bylo nejakutnější, byl totální nedostatek potravin.
 Znovu Vám musím vysvětlit, co je to válka. Válka není jenom to, že po sobě dvě armády střílejí. Je to obrovská hospodářská akce. V počítači to je jednoduché. Tam se střílí pořád dokola. V praxi má pistole zásobník na 8 nábojů, samopal jich má v zásobníku 36. Když je voják vystřílí, může zbraň zahodit. Bez nábojů je to krám, který obtěžuje.
 Bojové jednotky musí být neustále zásobovány. Nejen střelivem. I válčící vojáci musí jíst, musí se vyspat. Musí mít oblečení, prádlo, boty. Do tanků, letadel se musí doplňovat benzin a nafta. Jinak to jsou nepotřebné krámy. Musí fungovat polní opravny veškeré techniky, polní nemocnice. Letadla se sestřelují, tanky se ničí pancéřovými zbraněmi. Fronta musí být neustále doplňována dalšími a dalšími zbraněmi, letadly, tanky, potravinami, municí, zdravotnickým materiálem. Protože mnoho vojáků, letců padne, je nutno doplňovat početní stavy vojsk novými jednotkami. Ty musí před nasazením projít výcvikem. Musí se neustále cvičit noví piloti.
 Protože cílem války je zničit toho co nejvíce, musela v zázemí jet zbrojní výroba „na plné pecky“. Hitler všechny strojní továrny přeměnil na zbrojovky a obyvatelstvu na ovládaném území nařídil tam pracovat. Protože všichni vyráběli zbraně, neměl kdo pracovat na polích. Začal být nedostatek potravin. Hitler ale musel nasytit především bojující vojska, zabavoval proto veškeré potraviny. Pro obyvatelstvo byl zaveden t. zv. přídělový systém potravin. Každý dostal potravinové lístky na určitý objem potravin. S tím musel vydržet celý měsíc. Na nádražích hlídkovaly německé hlídky. A šacovaly zavazadla. Jestliže zjistily, že si někdo veze vajíčka, nebo sádlo od příbuzných na venkově pro své děti, byl označen za nepřítele Říše a často následoval trest smrti.
 Po válce byla Evropa vydrancovaná. Dobytek vybitý, pole neobdělaná. Evropě se zoufale nedostávalo potravin. Částečně to řešila UNRRA. To byla mezinárodní organizace, která dodávala do Evropy nejnutnější potraviny. Všude byly nápisy: UNRRA krmí hladovou Evropu. Nejvíce přispívali Američani. Dodávali z vojenských skladů t. zv. KD dávky. To jsou balíčky t. zv. každodenní dávky potravin pro vojáky na frontě. Balíčky to byly dokonalé. V jednotlivých konzervách tam byla snídaně, oběd, večeře, ale i přesnídávky, oplatky, čokoláda, kostka lisované a oslazené kávy, jednorázový hrníček i s lžičkou. I toaletní papír, otvírák na konzervy, lžíce, utěrka a zubní kartáček.
 Vždycky přijelo označené nákladní auto, zatroubilo, lidi se seběhli a přímo z auta se balíčky rozdávaly. Jako dneska v rozvojových zemích.
16.května 1945 se vrátil Dr. Edvard Beneš z Anglie a byl potvrzen ve funkci prezidenta republiky.
 Nedostatek potravin pokračoval ještě několik let. Příděl potravin pomocí potravinových lístků pokračoval i po válce. Koho zajímá, jaké byly příděly potravin pro jednotlivce na měsíc, jsou uvedeny zde, v příspěvku Vzkaz všem narozeným po sametu. Přídělový systém na potraviny byl zrušen až v r. 1953. Teprve tehdy byl zaveden volný prodej potravin.
 Toto vše Vám vykládám proto, abyste si udělali představu o době, kdy se Evropa vzpamatovávala z války. V tomto období vydrancované Evropy uběhly tři roky. Nastal rok 1948. Podle Jaltské dohody i na území Československa byly vyhlášeny demokratické volby.
 Ty vyhrála, zcela legálně, komunistická strana Československa. Nelze se tomu ani divit. Hlásali to, co hlásají dodnes. Beztřídní společnost, ve které si budou všichni lidé rovni. Produkt, který společnost vyprodukuje tím, že veškeré podniky budou státní, bude sloužit všem a nikoli pouze úzké skupině továrníků. To je idea, která provází veškeré vzpoury, rebelie, revoluce. Všechny tyto revoluce mají společný cíl: Svrhnout nespravedlivý společenský řád a nahradit jej spravedlivým řádem, ve kterém budou mít všichni lidé stejná práva.
 Tuto odvěkou tužbu lidstva nelze ničím přehlušit. Její prvky se ozývají i dnes. Tehdy byla tato idea obzvláště silná.
 V roce 1948 navíc žili ještě pamětníci, kteří kromě zkušenosti s válkou, hladem a západními mocnostmi pamatovali i kapitalismus z doby před válkou. Ve dvacátých až třicátých letech byla hluboká světová krize, která se vyznačovala tím,čím každá hospodářská krize. Bohatí bohatli na úkor chudých, kteří mnohdy neměli ani co jíst. Nebyla práce, mnoho lidí bylo vyhozeno ze zaměstnání a následně i z bytu, protože neměli na nájem. Stali se z nich bezdomovci tak, jak to vidíme i dnes. Podívejte se např. na film Voskovce a Wericha Hej rup. Zpívá se tam písnička: „Hej rup, chceme práci, hej rup, hejrupáci“
 Vůbec se nelze divit, že volby vyhrála s velkou převahou právě komunistická strana Československa. Měli líbivá hesla: Vybudujeme si novou republiku, budeme si všichni rovni, pracovat budeme všichni společně a společně budeme to, co vybudujeme i užívat. A nikdo nás už nebude vyhazovat z práce. Snad to i chtěli a věřili tomu. Nejednalo se tedy o žádný násilný puč, jak se Vám nyní předkládá. Lidi skutečně s nadšením volili komunisty. Prostě uvěřili, že válka je pryč, nastává demokracie a že zde bude vládnout skutečně KSČ. A že splní, co slibují. Poválečný vývoj ale nabral jiný obrat.
Zvoní. Přestávka.
Pokračování příští hodinu.
Jan Sladký