Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak ze sebe udělat primitivního křupana

 Jak ze sebe udělat primitivního křupana.

A ještě to o sobě vytrubovat do světa.

Myslící část davu dobře ví, že dav je blbec. Dokonce tak hluboký blbec, že je o své genialitě naprosto nezvratně přesvědčen. O své genialitě je dav přesvědčen tak skálopevně, že je schopen za debila označit každého jedince, který dokáže své názory doložit logickými argumenty.

Protože dav vlastního myšlení schopen není, je velice snadné do prázdných zbytků jeho mozku, původně vyhrazených pro logické myšlení, „nasypat“ sice scestné, leč libozvučně znějící názory, na kterých má zájem ten, jehož cílem je dav ovládnout. Dav potom slepě a velice ochotně následuje svého vůdce, i když jej vede do záhuby.

Bohužel, množstevní převaha davu proti myslící části populace je tak veliká, že logická řešení jsou často zavržena, označena za scestná a dokonce vydávána za nepřátelská, jejichž cílem je rozvrátit jistotu primitivní hlouposti davu.

Dokonce i tehdy, když davem prosazená primitivní neschopnost myšlení vede k soustavnému poškozování zájmů samotného davu.

Z totální neschopnosti davu myslet, vyplývá jeho další vlastnost. Setká-li se s něčím neobvyklým, protože nemyslí, vyloží si tento jev nikoli tak, jak tento fakt vidí. Novou neobvyklost si v lepším případě vyloží tak jak jí chce vidět, ale nejčastěji tak, jak mu kdosi buď nevědomky, ale nejčastěji záměrně „nalil“ do míst, obvykle určených k myšlení. A to i tehdy kdy lze předpokládat, že dav má dostatek vlastních poznatků, na základě kterých by mohl sám dospět ke kvalitnímu závěru.

Zářným, byť zcela nepatrným příkladem, je existence dvou záchodových mís na jednom pokoji v olympijské vesnici v Soči a všeobecné hodnocení tohoto faktu. Reakci davu se nelze divit, uvidí-li něco takového. A navíc v Rusku.

Že se tomu bude pošklebovat Reflex, se nelze divit. Ten čerpá z moudra Jiřího X. Doležala, zastánce marihuany a sebepoškozování. Že se tomu ale pošklebují i ti, kteří by měli být nadšeni a uchváceni nápadem, je na pováženou.

Reakce davu, kterou bylo ostatně možno předvídat, ani tentokrát nezklamala: „Jé to jsou blbci. No jo Rusáci, co od nich taky čekat. No podívejte se na to. Takový nesmysl. Dva záchody na jednom pokoji. Kdo to jaktěživ viděl. To můžou vymyslet jenom Rusáci. Taková blbost. Vypatlanci“

Dav je uspokojen. podal důkaz, jací blbci jsou ti Rusové. Myšlení prostí naivkové se nechávají fotografovat dva společně na dvou mísách a náramně se tím baví. Dokonce tyto fotografie rozesílají do světa. Aby svět viděl, s jakou blbostí přišli Rusové. Předpokládají, že celý svět se bude plácat do stehen a vysmívat se Rusům.

Dav si přitom vůbec neuvědomuje, že do celého světa podává důkaz o svém primitivismu. Že vůbec nepřipouští, že by někdo mohl být s myšlením výše, než obsáhne intelektová úroveň davu.

Dav vůbec nenapadne, že organizátoři Olympijských her mohli uvažovat takto:

1)     Na Olympijské hry se sjedou jedinci z různých koutů světa.

2)     V těchto různých koutech světa se postoj k osobní hygieně velice různí. Někde se dokonce podřizuje náboženským zákazům a rituálům.

3)     Razantní změna prostředí, časový posun, rozdílná strava, přirozený předstartovní stres vyvolávají často zažívací potíže. Dokazují to zkušenosti z předcházejících Olympijských her i jiných hromadných sportovních podniků.

4)     Zejména ženy si nerady sedají na záchodové prkénko po někom cizím.

Pořadatelé zřejmě vycházeli z faktu, že pokoje jsou dvoulůžkové. Jestliže každý ze společně ubytovaných má svůj vlastní zubní kartáček, proč by každý z nich neměl mít svou vlastní záchodovou mísu. Zřejmě předpokládali, že společně ubytovaní se dohodnou: „Ty budeš mít tu napravo, ta nalevo bude moje.“

V případě trávicích potíží (lidově se tomu říká průjem), které na takovýchto hromadných akcích nelze vyloučit, budou nakonec rádi, že budou mít kdykoli mísu k použití.

Pořadatelé mají zřejmě dokonalejší znalosti o lidském vyměšování a zřejmě vycházeli z obecně známých faktů. Ženy si na společných záchodech nesedají na prkénko a vykonávají potřebu v různě zkroucených pozicích. Muži mají také specifické chování. Nejlépe to vystihuje velice trefná TV reklama, kdy manželka říká manželovi po jeho nočním výletu na toaletu: „Na myslivce máš ale opravdu mizernou mušku“. Použití mísy po spolubydlícím s takto mizernou muškou bývá problematické.

Co na to dav? To jsou ale blbci. Takový nesmysl. No podívejte se na to!

Asi na úrovni venkovana na počátku 20 století, když poprvé zavítal do města. No podívejte se na to! Oni tady mají porcelánovou mísu! A dokonce splachovací. Takový nesmysl. My chodíme celý život na hnůj a stačí nám to. Ti jsou ale divní. Doma pak vyprávějí, jací podivíni žijí ve městě.

Dokonce je nutno uznat taktní chování pořadatelů. Mohli by jednoduchým způsobem vysvětlit existenci dvou záchodových mís na dvoulůžkových pokojích. Ztrapnili by ale všechny posměváčky. Takže si nechávají reakce posměváčků pro sebe. Váží si svých hostů.

Uvědomíme-li si na základě uvedené reakce davu způsob a úroveň jeho „myšlení“, nelze se divit nesmyslům, ve kterých jsme nuceni žít.

Jak snadno se dav nechá ideově zmanipulovat, že nakonec zavrhne i to, co bylo míněno v jeho prospěch. Dokonce šikovnou manipulací lze dosáhnout toho, že dav sám zavrhne to, co původně prosazoval.

Příkladů lze uvést mnoho. Drtivá většina davu vidí, že hrstka mocných si zavádí a silou prosazuje privilegia, kterými vysává obrovské sumy peněz ze státního rozpočtu a zároveň si pro sebe přiděluje odvodové úlevy, na jejichž základě odvádí do státního rozpočtu stále menší díl svých příjmů. Propady státního rozpočtu přenáší na střední a chudou sociální vrstvu občanů.

Dav to dobře ví a všeobecně to označuje názorem: Bohatí stále více kradou a nás berou stále více u držky. Dav by si tedy přál, aby se na financování státu podíleli i ti bohatí. Přinejmenším stejným dílem, jako ti chudí.

Stačí ale, aby kandidát, či člen vlády prohlásil: „Daně my zvyšovat nebudeme“. On sice má a mysli, že nebudou zvyšovat daně bohatým. Přece se nepřipraví o již jednou získané výhody.

Dav ale jásá: „Ten je hodný, on nám nebude zvyšovat daně. To tak. Aby nám někdo ještě zvyšoval daně. Vždyť už takhle nás dřou jako psy. To je ten správný. Toho já chci. Tomu já to hodím. Ještě aby nám někdo zvýšil daně. Ti se ale  pomátli.“

Nikdo z davu ale neřekne: „To si ale nerozumíme, pane ministře. My nemyslíme zvýšit daně všem. My máme na mysli zvýšit daně bohatým na úroveň běžnou ve světě. Aby se na financování státu podíleli stejným dílem svých příjmů, jako my, chudí.“

Ministr se může v budoucnu hájit: My bychom rádi zavedli progresivní daň a zrušili strop sociálního pojištění. Ale lid (dav) si to nepřál.

Podobnou  metodu, vycházející ze znalosti úrovně myšlení davu, uplatňoval velministr financí Kalousek. Heslem které hlásal bylo, že nebudou zvyšovat daně, že budou chránit daňové poplatníky přesunem daní z daní přímých, na daně nepřímé.

Hodný člověk. Nebude nám zvyšovat daně. Nebude nám ukrajovat z výplat. Nikdo mu neřekl: „To je podvod, pane ministře. Přesun z daní přímých provedete tak, že snížíte odvody těm nejbohatším a příjmy zajistíte tím, že všichni, i ti nejchudší budou platit daně, za to, že si půjdou koupit chleba nebo máslo.“

Ještě něco. Pozorně jsem si na internetu vyslechl přednášku sociologa profesora Kellera na téma Je sociální stát hlavní příčinou hospodářského úpadku?

Profesor Keller na příkladech dokazuje, že státy, které jsou nejvíce zadluženy, mají nejslabší sociální síť. Vydávají na sociální výdaje nejméně.

Dále prof. Keller poukazuje na to, že od roku 1966 stoupla následkem technického rozvoje 17x produktivita práce. Tím se zvýšily příjmy úzké skupiny nejbohatších, aniž by toto zvýšení příjmů pocítila většina, která tuto hodnotu vytvořila. Profesor Keller tím dokazuje, že úpadek sociálního státu je způsoben tím, že úzká skupina nejbohatších se stále menším dílem dělí se zbytkem společnosti o vytvořenou hodnotu celkové produkce.

Na otázku, proč tomuto tak je a proč proti tomu stále více vydíraná většina nic nedělá, odpověděl poukazem na sociologickou studii, ve které se říká, že jednotlivé společenské vrstvy nejsou schopny se domluvit na jednotném postupu. A dokazuje se na příkladech, že jediná společenská vrstva, která je schopna se na jednotném postupu domluvit a v praxi to dokazuje, je právě vrstva nejbohatších.

Divné. Vydíraná většina má při volbách absolutní převahu. Kdyby chtěla, může radikálně změnit chod dějin. Může i protestovat. Domluví-li se.

Aby se tato rozhodující většina nedomluvila, je jedna z priorit konání ideově semknuté nejbohatší vrstvy.

Je to jednoduché. Dav se s touto taktikou setkává denně. Stačí do davu „hodit“ několik zcela protichůdných názorů. Dav se rozdělí na skupiny, z nichž každá je přesvědčena o vlastní genialitě a všechny ostatní skupiny jsou složeny ze samých debilů. Uvědomíme-li si, že takovýto názor zastává každá ze skupin, musíme dospět k závěru, že hlupáci jsou všichni.

Lze však chtít od davu aby toto pochopil, když není schopen pochopit, proč jsou ve dvoulůžkovém pokoji dvě záchodové mísy?

Opět vítězí vůdčí zásada známá od antiky: Rozděl a panuj.

Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Bohužel.

Já volím toho hodnýho. Ten nám nebude zvyšovat daně.

Jan Sladký  

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA