Jdi na obsah Jdi na menu
 


Reakce Ústavního soudu

  Slíbil jsem reakci Ústavního soudu. Tady je:

  Ú S T A V N Í   S O U D

 J O Š T O V A 8 , 6 6 0 8 3 B R N O

                                                                                                      V Brně dne 12. prosince 2013 Vážený pane Sladký

           dne 6. prosince 2013 obdržel Ústavní soud Vaši žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Protože se jedná o informaci nad rámec výše uvedeného zákona, není Ústavní soud dle tohoto zákona povinným subjektem. Nicméně dovolte, abych se k Vašim otázkám alespoň stručně vyjádřil.

K první otázce týkající se okamžiku vzniku mandátu poslance uvádím, že tento je stanoven přímo Ústavou České republiky, konkrétně čl. 19 odst. 3, podle kterého vzniká mandát poslance nebo senátora zvolením. Tím je skutečnost, že kandidát ve volbách získal takový počet hlasů, který v příslušném volebním systému znamená zisk mandátu. Vzhledem k tomu, že přesný okamžik zvolení poslance či senátora není možné objektivně určit, považuje se za den zvolení poslední den voleb. V případě voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky tedy mandáty zvoleným poslancům vznikají druhým dnem voleb.

Vaše druhá otázka směřovala k okolnostem zániku mandátu poslance Parlamentu České republiky v souvislosti se ztrátou volitelnosti. Ztrátu volitelnosti dle ustanovení čl. 25 Ústavy České republiky představuje situace, kdy člen Parlamentu České republiky nesplňuje všechny podmínky, které jsou vyžadovány k platnému zvolení do funkce poslance či senátora. Ústavně zakotvenými podmínkami volitelnosti (vzniku pasivního volebního práva) do Poslanecké sněmovny i Senátu je občanství České republiky, právo volit a dosažení určité věkové hranice. Ztráta volitelnosti nastane v případě pozbytí státního občanství či v případě zbavení způsobilosti k právním úkonům (jakožto zákonné překážky práva být volen). Z vlastní vůle poslance nebo senátora může ke ztrátě volitelnosti dojít fakticky pouze rozhodnutím, kterým se vyváže ze státoobčanského svazku.

       S pozdravem

                                                                                  JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D.

                                                        generální sekretář Ústavního soudu

  No a je vymalováno. Ústavní soud není povinným subjektem, tak se se mnou prostě nebude bavit.

  Když jsem se domáhal ochrany svého volebního práva, Ústavní soud mojí stížnost zamítl, vůbec se její podstatou nezabýval neboť jsem nebyl …..jako fyzická osoba aktivně legitimován. Ústavní soud tedy konstatoval, že…. jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

  Ústavní soud to odůvodnil tím, ….že nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně ve prospěch ochrany veřejných zájmů.

  Stížnost i Usnesení jsem zveřejnil zde, v příspěvku Prověrka demokracie. Citace je doslovná. Zvláštní je, že každý občan má volební právo, ale jelikož není aktivně legitimován, je zjevně neoprávněný domáhat se ochrany tohoto základního práva soudní cestou.

  Pozoruhodný je i výklad zákona že nelze podat ústavní stížnost ve prospěch ochrany veřejných zájmů. To pokládám za velice pozoruhodné.

 Číst toto od Ústavního soudu, který je dle čl.83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, je dosti silné poznání.

  Pravda, Ústavní soud nekonkretizoval, (nepodal výklad) co znamená výraz veřejné zájmy. Zda to jsou základní práva občanů, nebo právo poslanců nakládat libovolně se svým mandátem a to i v rozporu s vůlí lidu, nebo právo Poslanecké sněmovny jednat ve zcela pozměněné sestavě, než určil lid ve svobodných a demokratických volbách.

  Nyní, když jsem žádal informaci podle zákona o právu na informace, Ústavní soud hodil mou žádost rovnou do koše. Odpověděl mi generální sekretář Ústavního soudu JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D. Prostým sdělením. Jeho sdělení má ovšem stejnou právní sílu, jako můj laický výklad zákona a Ústavy.

  Podle názoru generálního sekretáře Ústavního soudu Ústavní soud není povinným subjektem, tak se se mnou prostě nebude bavit.

To je ovšem opět pouze výklad zákona. Ten může učinit pouze "nezávislý" soud. Dle vlastního uvážení bez ohledu na přesné znění zákona. Je pravda, že v zákonu o Ústavním soudu není stanoveno, že by Ústavní soud byl povinen odpovídat na položené dotazy. Ani na dotazy položené podle zákona o právu na informace. Tuto absenci povinnosti uložené zákonem lze vyložit ale různě.

Např. Není mu uložena zákonná povinnost, tedy není povinen. Nebo nemusí . Nebo nemusí, ale může, Nebo může, pokud chce. Ale i nemusí, když nechce. Ale i Nesmí. To už by ale bylo na hraně. V zákonu o Ústavním soudu není stanovena povinnost, ale není tam ani zákaz.

Ústavní soud podal výklad, Není povinen, tak se s obyčejným občanem nebude bavit. Ten prosťáček může být rád, že může hodit papírek do urny. Ještě mu místnost vyzdobíme obrazem hlavy státu a státní vlajkou. To mu musí stačit. Dál už ho nepotřebujeme. To, jak s jeho hlasem naložíme, ho nemusí zajímat. A vůbec. Co do toho šťourá. Když už nám to 24 roků tak báječně funguje.

  Pan generální sekretář Ústavního soudu mi sdělil, že mandát poslance nebo senátora vzniká jeho zvolením. To jsem si v Ústavě přečetl také.

Moje otázka však zněla: Kdy, kterým okamžikem a podle jakého legislativního předpisu, či opatření se mandát voličů odevzdaný politické straně stává osobním, neodejmutelným  vlastnictvím  poslance?  

  Předpokládal jsem, že Ústavní soud, (byl-li by ochoten jednat) bude vycházet z volebního zákona. Tam se všude uvádí, že hlasy voličů se odevzdávají politickým stranám. Když zákon hovoří o přidělování mandátů jednotlivým poslancům, uvádí:

§50 Skrutinium:

(4) V rámci jednotlivých politických stran, politických hnutí a koalic obdrží mandáty straně přikázané kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na hlasovacím lístku.

Zdůrazňuji: V rámci jednotlivých politických stran obdrží mandáty straně přikázané.

§53 sice uvádí, že volební komise vydá kandidátům osvědčení o zvolení.

§ 53 Osvědčení o zvolení

(1) Státní volební komise vydá kandidátům zvoleným za poslance Poslanecké sněmovny do 1 měsíce od uveřejnění výsledků voleb osvědčení o tom, že druhým dnem voleb byli zvoleni.

Tím ale není řečeno, že mandát přestává být mandátem politické strany a stává se neodejmutelným vlastnictvím poslance. (viz předchozí § 50)

  Přiznávám, že formulace je poněkud nejasná. Nikterak ale nedefinuje absolutorium vlastnictví mandátu poslancem.

  Že i takto rozdělené (přidělené) mandáty zůstávají i nadále mandáty politické strany nepřímo vyplývá z § 54:

Ten, bohužel, musím citovat téměř celý:

§ 54 Nastupování náhradníků

(1) Uprázdní-li se mandát, nastupuje náhradník z kandidátní listiny téže politické strany, politického hnutí nebo koalice uvedený na kandidátní listině pro volbu ve volebním kraji, v němž byl kandidován poslanec, jehož mandát se uprázdnil, a to v pořadí podle výsledků voleb. Není-li takového, nastupuje náhradník téže politické strany, politického hnutí nebo koalice v pořadí podle počtu platných hlasů pro kandidátní listinu; je-li tento počet stejný, rozhodne los.

(2) Není-li náhradníka téže politické strany, politického hnutí nebo koalice, zůstane mandát uprázdněn až do konce volebního období.

(3) Byla-li politická strana nebo politické hnutí zrušeno, náhradník nenastupuje a mandát zůstane uprázdněn do konce funkčního období.

 (5) Byla-li činnost politické strany nebo politického hnutí nebo některé politické strany nebo politického hnutí tvořícího koalici pozastavena, po dobu pozastavení činnosti náhradník nenastupuje.

   Z těchto ustanovení dedukuji svým, laickým výkladem zákona, že mandát zůstává nadále mandátem politické strany, neboť počet mandátů odevzdaných politické straně se případně doplňuje kandidátem téže strany, aby počet mandátů, který voliči odevzdali politické straně byl zachován po celé volební období. Aby tedy vyjednávací síla politické strany zůstala po celé volební období stejná, tak jak určili voliči.

  To je však pouze můj, laický, právně bezvýznamný výklad zákona, proto jsem se obrátil na Ústavní soud, aby podal výklad závazný. 

Ústavní soud není povinným subjektem, tak se se mnou nebude bavit.

 Je ale  zde ještě jeden problém. Citovaný §54 uvádí podmínku Uprázdní-li se mandát. Je jistě podstatné zjistit, kdy tato situace nastane.

  Hledal jsem definici tohoto pojmu, a nalezl jsem pouze zmínku v Ústavě a sice v čl. 25, nadepsaném Mandát poslance, nebo senátora zaniká

Pod pís. d) je uvedeno: ztrátou volitelnosti.  Mandát poslance tedy zaniká ztrátou volitelnosti.

 Zbývá tedy zjistit, kdy poslanec ztratí volitelnost.

 Základní podmínky volitelnosti jsou uvedeny v Ústavě. V čl. 19 jsou stanoveny pouze dvě podmínky: 21 roků věku a české občanství. Těžko předpokládat, že by z uvedených důvodů mohla nastat ztráta volitelnosti. S naprostou určitostí lze předpokládat, že během výkonu mandátu se věk poslance nesníží pod hranici 21 roků. Taktéž lze předpokládat, že poslanci nebude odejmuto státní občanství. To se dělo za režimu, z něhož jsme se vymanili. Nejsme jako oni.

  Pokud by se tedy § 25, pís d) Ústavy České republiky (ztráta volitelnosti) vztahoval pouze na tyto dvě podmínky které nelze porušit, neměl by smysl. Byl by prostě v Ústavě naprosto zbytečně. Přesto to panu generálnímu sekretáři Ústavního soudu stačí.

 Je tedy nutno pátrat, co musí občan splnit, aby mohl být zvolen. Aby tedy byl volitelný.

 Podmínky, které musí občan splnit, aby mohl být zvolen do Poslanecké sněmovny, stanovuje opět zákon č. 247/1995 Sb. O volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu:                                       

   Organizací voleb jsou pověřeny krajské úřady.

  § 32 Náležitosti kandidátních listin:

  1) Kandidátní listina obsahuje

a) název volebního kraje,

b) název politické strany, politického hnutí nebo koalice a její složení,

c) jména a příjmení kandidátů, věk, jejich povolání, obec, kde jsou přihlášeni k trvalému pobytu, název politické strany nebo politického hnutí, jehož jsou členy, nebo údaj, že kandidát není členem žádné politické strany nebo politického hnutí

(2) Ke kandidátní listině musí být přiloženo vlastnoručně podepsané prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou, že mu nejsou známy překážky volitelnosti, popřípadě tyto překážky pominou ke dni voleb do Poslanecké sněmovny a že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandidátní listině pro volby do Poslanecké sněmovny.

(4) Po uplynutí šedesátého dne přede dnem voleb nelze již doplňovat do kandidátní listiny další kandidáty ani vzájemně měnit jejich pořadí.

 Občan, aby byl krajským úřadem uznán za kandidáta, a mohl tedy být zvolen, podle § 32 zákona o volbách musí:

1)      Být uveden na kandidátní listině, kterou předkládá politická strana, nebo hnutí.

2)      Přiložit vlastnoručně podepsané prohlášení, že mu nejsou známy překážky volitelnosti.

3)      Že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandidátní listině pro volby do Poslanecké sněmovny. Dal-li by souhlas, ztratil by volitelnost. Krajský úřad by ho vyškrtl.

   Podle § 33 zákona o volbách nemá-li kandidátní listina náležitosti podle § 32, vyzve krajský úřad podle § 33 odst. 1) ….politickou stranu, politické hnutí nebo koalici nejpozději 58 dnů přede dnem voleb, aby závady odstranila do 50 dnů přede dnem voleb.

 Podle § 33, odst. 2):

(2) Pokud politická strana, politické hnutí nebo koalice ve stanovené lhůtě závady neodstraní, rozhodne krajský úřad ve lhůtě 49 dnů přede dnem voleb o škrtnutí

a)      kandidáta na kandidátní listině, pokud k ní není přiloženo prohlášení podle § 32 odst. 2, nebo toto prohlášení je nesprávné či neúplné

b)      kandidáta, který je podle sdělení Českého statistického úřadu uveden na kandidátních listinách ve více volebních krajích, popřípadě v 1 volebním kraji na více kandidátních listinách,

c)      kandidáta, u něhož nejsou uvedeny údaje podle § 32 odst. 1 písm. c) a f), popřípadě jsou-li tyto údaje nesprávné nebo neúplné.

  Z uvedeného vyplývá, že nesplní-li kandidát dané podmínky, krajský úřad jej vyškrtne. Ztratí volitelnost. Jak hodnotit situaci, kdy poslanec tyto podmínky volitelnosti poruší až při výkonu mandátu, v průběhu volebního období?

  Z uvedených citací zákona vyplývá (podle mého laického názoru), že hlasy, které voliči dali ve svobodných, demokratických volbách jednotlivým stranám na základě jejich volebních programů, zůstávají hlasy těchto politických stran. Podle počtu hlasů získávají tyto politické strany počet mandátů, které určují její vyjednávací sílu. Zákon dále upřesňuje, že své mandáty politická strana přiděluje jednotlivým kandidátům podle jejich pořadí na kandidátní listině.

  Z uvedených ustanovení vyplývá, že je zákonný zájem zachovat po celé volební období rozložení sil jednotlivých politických stran v Poslanecké sněmovně konstantní tak, jak určili voliči ve svobodných a demokratických volbách.

  Jednoznačně to vyplývá z ustanovení, které stanoví jak postupovat, uprázdní-li se mandát. Uprázdněné místo po tomto poslanci zaujímá náhradník z téže politické strany. Není-li to možné, mandát zůstane uprázdněný až do konce volebního období.

 Zákon o volbách prokazatelně ukládá zachovat poměr sil jednotlivých politických stran takový, jaký určili voliči ve volbách.

To koresponduje s ustanovením čl.5 Ústavy ČR:

Článek 5

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

   Zbývá tedy vyhodnotit situaci, kdy poslanec během výkonu svého mandátu v průběhu volebního období vystoupí z politické strany, na jejíž kandidátní listině získal mandát.

  Bezpochyby tím projeví své odhodlání již nadále v Poslanecké sněmovně neprosazovat volební program politické strany, na jehož základě politická strana dostala hlasy voličů, aby jimi určenou silou svůj program v Poslanecké sněmovně prosazovala.

 Vzdal se tím mandátu, jestliže veřejně prohlásil, že už nehodlá zastupovat voliče, kteří jej do Poslanecké sněmovny prostřednictvím politické strany delegovali, aby jejich jménem její volební program prosazoval?

 Co je to vůbec mandát? Podle slovníku cizích slov je to pověření, plná moc někoho zastupovat.

 Jaké voliče po tomto prohlášení poslanec v zastupitelské demokracii zastupuje?

    Kdyby tak učinil v průběhu voleb, krajský úřad by jej vyškrtl. Ztratil by volitelnost. Jako jednotlivec ve volbách do Poslanecké sněmovny kandidovat a být volen nemůže.

  Ztratí volitelnost, učiní-li tak v průběhu výkonu mandátu?

  Prohlásí-li poslanec, že vystupuje z politické strany, na jejíž kandidátce byl zvolen, vypověděl sám pověření zastupovat voliče, kteří jeho stranu zvolili.

  V každém případě uprázdnil mandát, který voliči ve volbách delegovali politické straně. Oslabil vyjednávací sílu politické strany za kterou byl zvolen, o jeden hlas. Podle § 54 zákona o volbách na uprázdněný mandát nastupuje náhradník z kandidátní listiny téže politické strany.

  V tom případě by ale Poslanecká sněmovna měla 201 poslanců. V rozporu s Ústavou.

  Není-li takový náhradník, zůstane tento mandát uprázdněn až do konce volebního období.

  V každém případě tento poslanec pozměnil výsledky voleb. Po zbytek volebního období bude Poslanecká sněmovna zasedat, jednat a rozhodovat v jiném složení, než určil lid ve volbách. Je to v souladu s Ústavou? Se zastupitelskou demokracií?

  Jak je možné, že v Poslanecké sněmovně zasedají „nezařazení poslanci“, kteří vystoupili z politických stran, za jejichž volební program jim byl přidělen mandát? Když jako jednotlivci jsou nevolitelní, neboť jednotlivec kandidovat ani být volen nemůže?

  Jakou část voličského spektra v zastupitelské demokracii zastupují?

  Jak je možné, že v průběhu volebního období přímo v Poslanecké sněmovně vznikne úplně nová politická strana, která se voleb vůbec nezúčastnila a nezískala ani jeden hlas voličů?

  Jaké voliče v naší, zastupitelské demokracii zastupuje tato strana? S jakým volebním programem předstoupila před voliče? Předstoupila vůbec?

  Jakým právem byla tato samozvaná politická strana delegována přímo do Poslanecké sněmovny, když strany, které se zúčastnily volné soutěže politických stran, zúčastnily se voleb, ale protože nezískaly předepsaných 5% hlasů, do Poslanecké sněmovny delegovány nebyly.

  Jak je možné, že tato samozvaná strana a její poslanci zasedají v Poslanecké sněmovně, když na jejich uprázdněné mandáty mají strany, na jejichž kandidátkách byli zvoleni, právo delegovat náhradníka z kandidátní listiny téže strany?

  Jsou vůbec platné a závazné zákony, přijaté Parlamentem, když zamítavé stanovisko řádně zvoleného Senátu přehlasovala Poslanecká sněmovna ve zcela jiném složení, než určil lid ve svobodných a demokratických volbách?

  Mají takové zákony vůbec právní rámec vytvářet právní prostředí v demokratickém státě?

  Když stejný stát dokáže zastavit stavbu tunelu Blanka, který se staví již 7 roků, když jeho stavba po celou dobu narušovala dopravu v Praze a obtěžovala občany. Když na její výstavbu stát vyplatil již 30 miliard korun. Když je předem známo, že přerušení stavby a zakonzervování bude stát další miliardu navíc.

  To všechno pouze proto, že na jakési smlouvě, uzavřené před lety chybí jakési razítko. Pro absenci razítka tento stát neváhá označit smlouvu za neplatnou od samého počátku a stavbu se všemi náklady navíc prohlásit za černou stavbu a jako takovou jí zastavit.

  Kdo bude za tento stav potrestán. Ti, kteří z nedbalosti, neznalosti, možná záměrně před lety neopatřili všechna razítka, nebo ti, kteří staví, proplácejí faktury proto, aby již proinvestované miliardy nepřišly nazmar?

  Proti faktu, že ve Sbírce zákonů byly vydány zákony přijaté, spíše záměrně protlačené Poslaneckou sněmovnou ve zcela jiném složení, než určil lid ve svobodných a demokratických volbách, je chybějící razítko na smlouvě, podle které se realizuje vysoce investičně nákladná a ve svém určení prospěšná stavba, naprostá prkotina. Zejména, bylo-li zjištěno, že není vyloučeno, že ke změně sil v Poslanecké sněmovně došlo na základě trestného činu. I když, pravda, trestného činu krytého poslaneckou imunitou. Když výrok Nejvyššího soudu nepřímo potvrzuje, že není vyloučeno, že trestný čin spáchán byl. Nebylo-li by vyšetřování skutku vedeno na základě podezření ze spáchání trestného činu, imunity by nebylo třeba.

  To jsem sledoval, když jsem požádal Ústavní soud, aby podal výklad zákona. Dokonce jsem naivně předpokládal, že Ústavní soud vezme mojí žádost o informaci jako podnět a bude konat sám.

Když je podle Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti.

 A ne jenom proto, že mu píše nějakej Honza Sladký z Kotěhůlek. Bezvýznamný občan.

 Už jenom proto, aby bylo jasno. Aby se nemnožily výrazně se množící názory: „Já k volbám nechodím a nepudu ani teď. Protože to nemá žádnou cenu. Voni si to stejně dycky udělají jak chtěj.“ 

Nestalo se. Ústavní soud není povinným subjektem. Prostě nemusí. Tak se se mnou nebude bavit. A basta fidli.

  Když se ale na Ústavní soud obrátil jejich kolega, bývalý soudce, kterému se v roce 2006, kdy byl průměrný starobní důchod 8.010,-Kč jeho důchod 13.346,-Kč zdál malý, protože on měl jako soudce plat vysoký a tudíž přispíval hodně do důchodového systému, Ústavní soud ochotně zrušil přepočítací koeficienty, protože ti, co hodně přispívají, musí mít i vysoké důchody.

  Zde se Ústavní soud projevil opravdu jako soudní orgán ochrany ústavnosti. I oni přece půjdou do starobního důchodu. I oni jsou soudci a mají tedy vysoké platy. I oni tedy mají nárok na slušný důchod. Že o to nižší důchody budou muset mít ti méně významní, to nevadí. Že tím rozbourají i tak se kácející důchodový systém, nevadí.

 Mají vysoké platy, tedy hodně přispívají do důchodového systému, právem požadují i vysoký důchod. Že do důchodového systému přispívají pouze 6,5% svého platu, protože 2/3, tedy 25% za ně platí stát, tedy občané a tedy i ti, kteří budou mít následkem jejich „nálezu“ důchod nižší, to je přece v souladu s Ústavou. Před zákonem jsme si všichni rovni. Jsme demokratická společnost. A vládnem si sami. Veškerá moc pochází z lidu.

  Divit se ale nelze. Na práva se hlásí především ti studenti, kteří mají potíže s matematikou. Hlavním motivem je, že „tam se matika neučí“ Motivace k právům je i tak mocná. „když mě nevemou na medicínu, půjdu na práva“.

  Svou žádostí o informace jsem se chtěl přesvědčit, zda skutečně má státní správa tři sekce státní moci. Výkonnou, zákonodárnou a soudní. A zda zákony, tak jak je určil Parlament, jsou závazné pro všechny občany bez rozdílu. A zejména, zda jsou závazné i pro soudy.

  Podstatné informace se mi přesto dostalo. Není podstatné, co říká zákon. Podstatné je, kterému soudci bude případ přidělen. Každý soudce může jakýkoli zákon vyložit jakkoli. Jeho výklad zákona je vždycky správný a závazný.

Jan Sladký