Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ústavní zvyklosti

 

Ústavní zvyklosti
 Politický kšeft se třemi The Rebels, podle pana Čistého normální deal, tedy běžná ústavní zvyklost, nebyl hlavní příčinou pádu vlády. Ta přežila mnohé karamboly a vždy objevila řešení.
 Hlavním spouštěčem byla okolnost, o které se sice dlouho vědělo, ale která následkem policejního vyšetřování vyplula na veřejnost.
 Na všeobecnou známost vyplula informace, že ogar byl postižen úchylkou, která velice často přepadává muže na přelomu středního a seniorského věku. A sice sekundární pubertou.
 V hormonální záplavě mozku obrátil svou reprodukční pozornost ke své podřízené, kterou si přivedl již z bývalého působiště. Záchvat byl tak silný a hluboký, že opustil svou manželku a čtyři děti, byl připraven, že vše zveřejní a opustí svou politickou dráhu.
 Spád událostí byl však rychlejší. Policejním vyšetřováním bylo zjištěno, že předmět ogarova obdivu, ona cílevědomá dáma, samozvaně převzala řízení nejvyšších bezpečnostních složek státu a byla vzata do vazby. Současně s ní byli obviněni a vzati do vazby tři zmínění The Rebels.
 Ogar byl zdrcen a podal tedy demisi. Tím padla celá vláda. Spolku SSSR (Spojené "správné" strany republiky) spadly hračky do kanálu. Maličkou chvíli byli zcela evidentně zaskočeni a bezradní. Východisko ale přece jenom našli. Mají zkrátka zkušenosti. 
 Na jaře proběhla volba prezidenta republiky. Historicky první přímá. Občané si přímo zvolili svého prezidenta. Zvolili si Miloše Zemana.
 Vládu, která zklamala, byla v demisi, bylo nutno nahradit jinou vládou, která bude lepší, než ta, která byla nucena odstoupit.
 Prezident postupoval podle Ústavy. Jmenoval předsedou vlády Jiřího Rusnoka. Ten sestavil vládu z lidí, kteří příslušným oborům rozumějí, tedy z řad odborníků.
 SSSR spustily povyk, že prezident sice Ústavu neporušil, porušil však ústavní zvyklosti. Že prezident překračuje své ústavní pravomoci, že zavádí prezidentský systém, který do našeho právního řádu nepatří.
 Veliký Karel dokonce v Rakousku do celého světa oznámil, že prezident Miloš Zeman si počíná jako nacisti v Německu, nebo komunisti v bývalém Československu. Tím upozornil celý svět, aby si dávali na Českou republiku dobrý pozor, neboť zde vzniká něco, co z nacistického Německa vyprovokovalo druhou světovou válku. Velice pozoruhodný mezinárodní projev reprezentanta státu, exministra zahraničí.
 Podle SSSR tedy prezident Miloš Zeman porušil ústavní zvyklosti. Podle SSSR tedy ústavní zvyklosti jsou něco jiného, než Ústava a mají větší právní sílu, než Ústava sama.
 Co jsou to zvyklosti? Také se tomu říká nepsané zákony.
 Zvyklosti, nepsané zákony, má každá skupina osob. Slušná společnost se řídí a dodržuje nepsané zákony mravní, každá rodina žije podle svých zvyklostí. Parta vodáků se řídí svými zvyklostmi, trampské osady dodržují tradiční zvyklosti včetně totemů, potlachů, srandasoutěží, dětských i dědských dnů.
 Své zvyklosti má ale i tlupa loupežníků, dealerů drog, podsvětí i skupiny organizovaného zločinu. I kmotři v České republice mají své zvyklosti.
 V demokratické společnosti je zvyklostí řídit se a dodržovat zákony, včetně toho nejvyššího, Ústavu.
 Jakých zvyklostí se tedy dovolávají SSSR? Podle nich předsedu vlády by neměl určovat prezident, jak praví Ústava, ale Poslanecká sněmovna. Prezident pak, dle jejich představ, je povinen požadavek nejtěsnější většiny poslanců, 101, uposlechnout a jimi určeného jejich člena jmenovat předsedou vlády. Protože máme parlamentní demokracii a tedy stojedničková převaha v Poslanecké sněmovně je tou mocnou silou, která drží veškerou moc ve státě a tedy státu vládne. Má přece o jednoho poslance více, než ta druhá, pomatená polovina Poslanecké sněmovny a tedy i druhá polovina občanů České republiky.
 Je to správný názor?
 Ústava říká: Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
 I moc zákonodárná, tedy obě komory Parlamentu by měly vykonávat vůli lidu. 90% občanů si přálo pád vlády rozpočtové odpovědnosti a protikorupčního tažení. Stejný počet občanů si nepřeje její návrat. Jestliže 101 poslanců si přivlastňuje veškerou moc ve státě s odůvodněním, že máme parlamentní demokracii, nejenže zcela přehlížejí názor lidu, který zastupují v sekci zákonodárné moci, ale zejména naprosto přehlížejí druhou půli parlamentní zastupitelské demokracie, tedy Senát.
 Prezident Zeman prohlásil, že bude prezidentem dolních deseti milionů. Zachoval se tedy daleko demokratičtěji, než si vynucují SSSR. V zastupitelské demokracii zastupuje absolutně vůli lidu. Na rozdíl od SSSR, které se snaží ve stejném složení opětovně uchopit moc proti vůli 90% občanů.
 Čeho se tedy SSSR domáhají?
 Podle Ústavy jmenuje předsedu vlády prezident republiky. Předseda vlády navrhne členy vlády (jednotlivé ministry). Prezident navržené členy vlády jmenuje, předseda vlády jednotlivé ministry uvede do jejich úřadů a vláda začne pracovat.
 Vláda v novém složení sestaví své programové prohlášení, tedy jakýsi plán své práce a slib občanům, jakým způsobem bude řídit stát.
 Do 30 dnů předstoupí vláda před poslaneckou sněmovnu, prostřednictvím této sněmovny před občany České republiky. Představí se, představí své programové prohlášení a požádá sněmovnu o vyslovení důvěry. Dostane-li důvěru, může vládnout, nedostane-li, je stejným způsobem jmenována další vláda.
 Jak se vyslovuje důvěra vládě? Každý poslanec se seznámí se složením vlády a vyslechne její programové prohlášení. Posoudí, zda se s takovou vládou ztotožní, či ne a podle toho rozhodne. Ano, či ne.
 Po skončení hlasování se sečtou hlasy pro a proti. Je-li nadpoloviční většina pro, vláda může legálně vládnout.
 Každý poslanec hlasuje pode svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tak dokonce při nástupu do Poslanecké sněmovny slibuje.
 Slib poslance zní:
 "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."
 Jaké jsou tedy „ústavní zvyklosti“, jichž se SSSR dovolávají, vytýkají prezidentovi Zemanovi, že je nedodržuje a zavádí prezidentský stát?
 SSSR tvrdí, že prezident republiky se musí při jmenování předsedy vlády podřídit diktátu Poslanecké sněmovny, tedy jim, neboť oni mají 101 poslanců v Poslanecké sněmovně. Z této převahy předem deklarují toto:
 My máme 101 poslanců, to znamená, že důvěru dáme pouze té vládě, kterou sestavíme my. Žádná jiná vláda, tedy ani vláda Jiřího Rusnoka důvěru nedostane, neboť všech našich 101 poslanců bude hlasovat proti.
 Co to znamená?
1) Vládě, kterou sestavíme my, aniž bychom znali její složení, nebo vyslechli její programové prohlášení předem vyslovujeme důvěru. Protože jedině tak zůstaneme u moci.
2) Vládě Jiřího Rusnoka důvěru nedáme, její programové prohlášení nás nezajímá, tuto vládu odmítneme, i kdyby předložila dokonalý plán jak vyvést naší zemi co nejrychleji z ekonomické krize. Proto, že bychom byli připraveni o moc ve státě. A mohlo by se ukázat, že umí řídit stát lépe, než my.
3) Žádný z našich poslanců nebude hlasovat podle svého slibu. Všichni naši poslanci, do jednoho budou hlasovat podle stranické příslušnosti. Kdyby se kdokoli odvážil toto nedodržet, již by nebyl členem ODS (citát odborníka na Ústavní právo Marka Bendy, zdůrazněný místopředsedou ODS Kubou)
 To jsou tedy „ústavní zvyklosti“, které si prezident Zeman dovolil narušit striktním dodržováním Ústavy. Za jejichž „porušení“ neváhají lidem zvoleného prezidenta častovat hrubými urážkami.
 Zde je namístě připomenout zvyklost, která se respektuje ve slušné společnosti. Protože podle Ústavy je zdrojem veškeré moci ve státě lid a lid své stanovisko vyjadřuje ve volbách, bývá zvyklostí, že první příležitost sestavit vládu dostává vítězná strana. Tedy strana, která získá nejvíce voličských hlasů, tedy podporu největší části občanů.
 Tuto zvyklost poprvé porušil bývalý prezident Klaus. Přestože nejvíce hlasů ve volbách získala Sociální demokracie, pověřil sestavením vlády spolek, který se po volbách spiklenecky dohodl na uchopení moci a přinesl na hrad bianco šek, kterým se předem zavázal, že svobodným hlasováním v Poslanecké sněmovně dá důvěru pouze vládě, jejíž složení nebylo dosud známo a pouze několik spiklenců v hrubých rysech vědělo, jaké programové prohlášení tato vláda v Poslanecké sněmovně přednese.
 Nelze opomenout, jakou že to silou se SSSR zaštiťují. Přestože zdrojem veškeré moci je lid, oni tvrdí, že lid jim může vlézt na záda. Zdrojem veškeré moci je Poslanecká sněmovna. Protože dostala od lidu mandát.
 Mandát jednotlivým politickým stranám dal lid ve volbách v roce 2010. Ovšem mandát, který v roce 2010 dal lid, vypadal zcela jinak. Mezi jednotlivými stranami došlo k přesunu poslanců, mnozí z politické strany, za kterou byli zvoleni vystoupili a přesto zůstávají v poslanecké sněmovně jako „nezávislí“. Žádnou politickou stranu „nezávislých“ lid nevolil. Navíc vznikla zcela nová politická strana „Lidem“, která se voleb vůbec nezúčastnila, nezískala vůbec žádný mandát od lidu na rozdíl od stran, které se voleb zúčastnily, získaly hlasy voličů ale přístup do Poslanecké sněmovny jim nebyl umožněn, neboť nezískaly 5% voličských hlasů.
 Poslanecká sněmovna tedy v současné době schvaluje a určuje zákony ve zcela jiném složení, než které určil lid v konečně svobodných a demokratických volbách. Ve slušných společnostech bývá zvyklostí, že rozložení sil v Poslanecké sněmovně je konstantní, tedy neměnné po celé volební období. Tak, jak určil lid.
 Dále své 101 hlasy zachránily SSSR pouze za cenu politické korupce, kdy tři poslance kteří chtěli jednotu narušit, prostřednictvím korupce nahradily třemi novými, poslušnými poslanci. I když, pravda, jedním pravomocně odsouzeným. Takové jsou ale ústavní zvyklosti. Podle SSSR.
 Takto, korupčně zajištěnou 101 hlasovou převahou, podpořenou samozvanou politickou stranou, kterou lid nevolil, se SSSR zaštiťují a napadají prezidenta republiky. Vůbec se přitom nestydí a zaštiťují se, že dostali mandát od voličů. Mandát, kterým vládnou, nepochází od voličů. Mandát, kterým vládnou, je výsledkem zákulisních intrik a mocenského pozměňování výsledků voleb v rozporu s vůlí voličů. Své rozhořčení deklamují SSSR veřejně do medií.
 Nutno zmínit, že korupční aféru tří funkcemi ve státních podnicích uplacených poslanců částečně zjemnil Vrchní soud v Brně. Vyňal je z trestního stíhání, neboť ke skutku došlo na půdě Poslanecké sněmovny a tudíž se na tyto rebely vztahuje poslanecká imunita.
 To přináší do stavu české demokracie zcela nový pohled ale i množství otázek.
Za prvé Vrchní soud zcela nově definoval poslaneckou imunitu. Tak nově, že to překvapilo nejen prosté občany, ale i odborníky na právo, Ústavní nevyjímaje.
 Za druhé. Vrchní soud potvrdil, že skutek, politická korupce, se stal. Kdyby se nestal, nebylo by třeba imunity. Ostatně existenci politické korupce v tomto případě potvrdil sám bývalý předseda vlády. Pan Čistý. Označil tento skutek za běžný deal. Obchod, kšeft, výměna. Tedy běžná ústavní zvyklost.
 Podle Vrchního soudu se ale skutek stal na půdě Poslanecké sněmovny, proto ta imunita. To ovšem poněkud zpochybňuje výpověď chemika dinosaura, který dlouho dopředu přes media vzkazoval a při výslechu jako svědek tvrdil, že k žádnému protiprávnímu jednání nedošlo, zejména ne na půdě Poslanecké sněmovny, neboť k naplnění skutku přidělením satisfakce jmenováním do dozorčích rad došlo až dlouho poté, co poslanci složili své mandáty.
   Někdo má špatné informace, (Vrchní soud), nebo nevypovídá pravdivě (chemik).
 Velmi zvláštní byl i postup Vrchního soudu. Veřejnost již delší dobu požaduje předčasné volby. Sociální demokracii se podařilo vyvolat mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny s jediným bodem – hlasování o rozpuštění sněmovny, jako nezbytnému kroku k předčasným volbám na středu 17. července 2013.
 V úterý 16. července, tedy jeden den před hlasováním o rozpuštění sněmovny, vyhověl Vrchní soud stížnostem obviněných The Rebels a vyňal je z trestního stíhání z důvodů imunity. Media vyslala okamžitě své lidi i techniku před příslušné věznice a celý den přenášela propuštění dosud vazebně stíhaných z vazby. Ten den to byla hlavní zpráva. Spíše hlavní mediální bomba. Zastínila vše ostatní.
 Co bylo nezvyklé, že Vrchní soud vydal 16. července sice okamžitě vykonatelné Usnesení, ale bez odůvodnění. To je neobvyklé. Soud obvykle nejprve zvažuje všechny aspekty než dospěje ke konečnému stanovisku. Zasedá-li v senátu, o konečném verdiktu se hlasuje. Soud tedy zná důvody, na základě nichž dospěl ke konečnému stanovisku.
 Tentokrát soud dospěl ke konečnému stanovisku, vynesl Usnesení a odůvodnění, proč tak rozhodl, konstruoval až dodatečně. Odůvodnění bylo jistě velice náročné a velice pracné, neboť nebylo k dispozici nejen ve čtvrtek, ale ani v pátek. Ještě v nedělních Otázkách Václava Moravce 21.července podotkla ministryně spravedlnosti, že nemá toto odůvodnění ještě v kompletním znění.
 Jsem prostý, jednoduchý občan České republiky. Stát mne již vycvičil, že musím chápat verdikt jakéhokoli soudu jako jediný správný i kdyby se mi jevil sebe nesmyslnější. Dokonce mi bylo vštípeno, že když rozhodnutí dvou soudů budou zcela opačná, jediná správná jsou obě a pro mne stejně závazná. Přesto mne napadá několik otázek a tápu v nejasnostech.
Za prvé. Proč musel Vrchní soud narychlo zveřejňovat konečné, okamžitě vykonatelné Usnesení, když ještě neměl zpracováno odůvodnění, proč tak rozhodl?
Za druhé. Proč Vrchní soud s takto nedokonalým, nehotovým Usnesením tolik pospíchal, aby je zveřejnil právě den před hlasováním o rozpuštění Poslanecké sněmovny?
Za třetí. Seznámil se Vrchní soud dokonale se spisem, ve kterém je jistě založena svědecká výpověď chemika dinosaura, který tvrdí, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu, přijetí úplatku, došlo až dodatečně, v období, kdy The Rebels již nebyli poslanci? Tedy zcela bez pochyb již zcela mimo půdu Poslanecké sněmovny?
 Spěch, časová souvislost i počínání Vrchního soudu až příliš připomíná zákaz stávky, kterou svolali odboráři v červnu 2011. Stávka měla být v podělí. Městský soud v Praze vydal tento zákaz na podnět ministra financí Kalouska na počkání v pátek po 18. hodině. V sobotu, kdy bylo domluveno jednání odborářů na vládě, rozdávali jim při příchodu vrátní již na chodbě ono rozhodnutí Městského soudu v Praze. Z vlády samotné se nikdo neobtěžoval na jednání vlády ani dostavit.
Také ústavní zvyklost?
Je správné povyšovat zmíněné ústavní zvyklosti nad Ústavu a přikládat jim vyšší právní sílu než Ústavě samé?
Když tyto „ústavní zvyklosti“, lid by řekl móresy, zavedlo a prosazuje SSSR, tedy samozvané sdružení poslanců, kterým jde pouze o to, aby se udrželi u moci?
Proč o tuto moc ve státě tolik usilují? Proč se tolik vztekají, když se někodo odmítá podřídit jejich diktátu a nerespektuje jejich "ústavní zvyklosti", které si sami vytvořili?
Za 7 roků svého vládnutí přivedli stát do ekonomické krize, kdy "nejsou peníze" na starobní, ani invalidní důchody, kdy stoupá počet nezaměstnaných, peníze ve zdavotnictví jsou pouze pro vyvolené. 
Zato je dostatek peněz na milionové mzdy a odměny pro horních deset tisíc. A tato skupina rovnoprávnějších ze svých milionových příjmů zdaleka nemusí odvádět takové odvody jako každý běžný občan? Nemusí přispívat na starobní důchody běžných občanů, kteří celý život pracují za mzdu, která zdaleka nedosahuje průměrné mzdy?
SSSR udělalo z republiky stát, ve kterém 80% občanů přiznává, že za komunistů se jim žilo lépe a 30% občanů žije na hranici bídy a existenční nejistoty.
Nyní se SSSR vzteká, že je někdo chce na posledních 10 měsíců odstavit od moci a oni nebudou moci svou ekonomickou destrukci státu dokončit.
Tak nevím. Stát mne ale vycvičil, abych tomu, co rozhodne, nejen věřil, ale abych si to i myslel. Rozumím tomu. Jsem tak vycvičen již z dob, které nyní nazýváme totalitou. 
Jan Sladký
 
P.S.: Nakonec bylo sdružení SSSR odstaveno od moci jejich vlastními členy. Dovolili si hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dovolili si nepodřídit se diktátu stranického vedení.
Frakce SSSR krycím názvem polytbyro ODS, se zachovalo tak, jak slibovalo. Zrádci a přisluhovači imperialismu byli okamžitě vyloučeni, byli zbaveni členství ve straně. A to s hlubokým, stranickým rozhořčením a opovržením.
Nic překvapivého. Mají to prostě v krvi. Své citáty a teze, jimiž se většina z nich řídila již v minulosti, vyznávají dodnes. Kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty svést. Pevně semknuti pod jednotným vedením, rozdrtíme jakýkoli pokus o sociální stát. 
Republiku si rozvracet nedáme. Je přece naše. Tak pracně jsme si ji zprivatizovali. Teď by nám jí chtěl někdo vzít.