Co nám to ten Topolánek přinesl ve svém batohu a komu ho navlékl na záda.
Co nám to ten Topolánek hergot vlastně přinesl ve svém ruksaku? Co to tam vlastně sakra bylo? Co to ten Topolánek z toho ruksaku vysypal, než odjel za Berlusconim do Toskánska?
Říkali tomu Reforma veřejných financí. Ústředním mottem bylo snížení přímých daní a důraz (zvýšení) na daně nepřímé. Hlavním zaklínadlem bylo prosazení „rovné“ daně.
Co to znamená? Začněme od konce. Co znamená „rovná“ daň? Rovná daň znamená, že všichni budou platit stejnou daň bez rozdílu výše příjmů. Daň se vždy vypočítávala procentem z příjmů. Vždy platilo, (a ve všech vyspělých státech platí), že daň z příjmů byla a je tzv. progresivní, t. zn. s výší příjmů procento daně odváděné do státního rozpočtu stoupá. A to poměrně razantně.
Ještě v roce 2007 např. platilo: Až do 10.100,-Kč/měs 12% daň.Pak následovaly tři další stupně, z částky nad 27.600,-Kč/měs., se odvádělo již 32% daň.
To vypadá na první pohled nespravedlivě. Má to však své opodstatnění. Jednak je zde prvek solidarity, ale zejména: Pohlédneme-li opačným směrem – od nejvyšší sazby k nejnižší, je progresivní daň významnou úlevou pro nejnižší příjmové skupiny při zachování potřebných příjmů státu. To je významný prorůstový stimul ekonomiky, neboť umožňuje investorům (podnikům) vykupovat pracovní sílu s přiměřeně nízkými mzdovými náklady. Jelikož se jedná o velice širokou vrstvu přímo výkonných zaměstnanců jedná se o významný prvek. Sekundárním faktorem této daňové politiky je, že čím méně stát zatíží tyto nízké příjmy daní, tím více se zvýší kupní síla širokých vrstev, což má za následek zvýšení spotřeby, odbyt produkce a návratnost investic podniků. Peníze se musí „točit“. Úzká skupina „vysocepříjmových“ prominentů trh nezachrání. Pouze odčerpá a soustředí obrovské množství peněz do jednoho místa. Tyto peníze pak chybí jinde. Peněz (vyprodukované produkce) je jedna hromada.
Opačně – vysoce progresivní daň je účinnou brzdou proti nežádoucímu neúměrnému nárůstu nezasloužených mezd. Připustíme-li stav, kdy výsledek nárůstu ekonomiky si přisvojí pouze úzká skupina, která je momentálně „u koryta“, průměrná mzda vzrůstá pouze enormním nárůstem mezd úzké „vysocepříjmové“ skupiny, bez účasti širokých vrstev na tomto nárůstu. To je cesta, která vede k rapidnímu snížení spotřeby, tedy do krize, které jsme v současné době svědky. Jestliže je navíc v současné době v České republice 2,4 milionu důchodců, které stát udržuje na hranici bídy, jedná se o obrovský výpadek trhu. Zejména, připustí-li stát drancování jejich již tak nízkých důchodů pirátským, nijak neregulovaným nájemným.
Topolánek nám v ruksaku přinesl rozhodnutí, že budeme platit všichni rovnou, stejnou daň 15%. Tedy rozhodnutí právě opačné. Prý je to tak spravedlivé, neboť je nemravné trestat vyšší daní ty úspěšnější z nás. Na první pohled správné, obecně průchodné, neboť ti, kteří se živí poctivě a mají starosti vyjít od výplaty k výplatě, mají nejvíce vrozený smysl pro spravedlnost. Takovouto argumentací jim lze snadno „zavřít ústa“. Pro ekonomiku státu rozhodnutí vražedné.
Kdo tvoří onu „vysocepříjmovou“ skupinu? V ČR to není skupina nejpracovitějších nejúspěšnějších, společnosti nejprospěšnějších. Je to skupina vytvořená politickým rozhodnutím, na základě jánabráchismu, stranické, či spíše klanové příslušnosti.
Ti obsazují vrcholná místa ve státních a polostátních podnicích, ve kterých si mohou určovat své platy vlastním rozhodnutím. A to bez ohledu na prosperitu podniku, který vedou, tedy na množství a kvalitu své práce.
Dále jsou zde ti, kteří nevytvářejí vůbec žádné hodnoty, obrovské peníze získávají pouze spekulací. V tisku proběhla zpráva o rozvodu jednoho obchodníka s realitami, jehož manželka požaduje 20 miliard. Její právník dokazuje, že oprávněně, neboť před dvaceti lety začínali z nuly, dnes jejich majetek čítá 40 miliard a ona tedy je v právu. Polovina je její. Obdivuhodný podnikatelský úspěch.
Ovšem je třeba si uvědomit, že oněch 40 miliard na jejich kontě jsou peníze, které si desetitisíce jejich spoluobčanů půjčily na hypotéku, kterou budou celý život splácet. Tomu, jenž má na svém kontě jejich miliardy, moudrá, státotvorná demokratická strana občanů výrazně ulevila, aby se o svůj příjem nemusel dělit s chudinou. Když letí tryskáčem na lední pólo na Štrbském plese, potřebuje přeci peníze na palivo. To něco stojí. Zároveň rozhodla, že státní rozpočet musí zachraňovat ti, kteří tyto jeho miliardy ve svých hypotékách budou splácet celý život. Nepřijdou-li o práci. To by jim exekutor zabavil i to, co jim zbylo.
Nelze pominout firmy a firmičky, zabývající se skrytou lichvou. O nich denně čteme v tisku, v médiích jsme před nimi neustále varováni. Stát nečinně přihlíží. Tito „úspěšnější“ z nás, nabízejí půjčky ošetřené takovými smlouvami, že na základě půjčky v řádu desetitisíců zabaví oběti majetek za miliony, včetně střechy nad hlavou. Stát jim v tom pomáhá naprosto volnou rukou exekutorům a jejich legislativní ochranou.
Nelze pominout gigant ČEZ, který si na prostý lid vycvičil komando, proti kterému jsou bývalé Lidové milice sborem plyšových medvídků.
I ti tvoří „vysokopříjmovou“ skupinu, kterým bylo rovnou daní a „zastropováním“ sociálního a zdravotního pojištění výrazně uleveno. Protože by bylo nespravedlivé je trestat za úspěch vyšší daní.
Moudrá strana občanů rozhodla, že ztrátu příjmů státního rozpočtu musí vyrovnat ti, kteří úspěšní nejsou. Tedy starobní a invalidní důchodci, nemocní, ti, kterým exekutor zabavil veškerý majetek, kteří splácí hypotéku, ti, kteří přišli o práci. I ti totiž musí jíst. Příjem státního rozpočtu zachrání vyšší daní v každém rohlíku, kostce másla, vodném a stočném, kbelíku uhlí, u lékaře, v lékárně atd.
Je jistě velice příjemné místo 32% platit 15% daň. Zvláště, počítá-li se z příjmu 400.000,-Kč/měs., jejichž příjemci byli zveřejněni v mediích. Za rok ušetříte 596.868,-Kč. Měsíční příjem pánů jmenovaných ve státních podnicích do jejich vedení, či dozorčích rad se zvýší o 49.739,-Kč/měs.
Zato nejnižší daň se zvýšila z 12% na 15%. Pravda, sleva na dani zajistí, že do platu 13.800,-Kč se daň neplatí vůbec. Topolánkův ruksak zde odpustil 450-900,-Kč/měs. Již jsem použil výraz držhubné.
Co udělá „rovná“ daň se státním rozpočtem? Statistický úřad zveřejnil, že platů přes 120.000,- Kč/měs. se v ČR vyplácí 60.000. Při tomto počtu enormně vysokých platů je ztráta příjmu státního rozpočtu 12,5 miliard ročně. Za roky 2008 a 2009 tedy 25 miliard. Jenom ztráta z daní z příjmů!
K tomu je nutno přičíst ztrátu zavedením „stropu“ sociálního pojištění. Viz strana Proč nelze přidat důchodcům. Z tabulky tam umístěné vyplývá ztráta příjmu státního rozpočtu za rok 2008 15,6 miliard a 11 miliard v roce 2009. (Zákonem je přímo stanoveno, že pojistné na sociální zabezpečení je příjmem státního rozpočtu.)
Zavedení „rovné“ daně a stropu sociálního pojištění tedy přineslo ztrátu státního rozpočtu 28 miliard v roce 2008 a téměř 23 miliard v roce 2009.
Za tyto dva roky tedy 51 miliard Prostého občana musí jistě napadnout otázka, zda to nejsou právě ty peníze, které v současné době chybí ve státním rozpočtu. V současné době vyšlo ministerstvo financí se zprávou o hrozivém deficitu státního rozpočtu a vydává poplašné zprávy, že hrozí státní bankrot, pokud se situace nebude okamžitě řešit.
Strana demokratických občanů to má ostatně ve svém ústředním sloganu. ŘEŠENÍ MÍSTO STRAŠENÍ. Řešení také ihned nastiňuje. Situaci způsobili Sociální demokrati svým štědrým sociálním programem. To je třeba rázně utnout. Zmrazit důchody, snížit mateřské příspěvky, omezit nemocenskou, snížit a omezit podporu v nezaměstnanosti. Všem zvýšit DPH, aby ztrátu zaplatili v ceně rohlíků, másla a brambor, nebo třeba holiče Co mají co chodit k holiči. Ať se stříhají doma svépomocně. To by v tom byl čert, abychom nedostali zpátky, to co jsme odpustili sobě a těm nejbohatším. Důchodci, matky s dětmi i nezaměstnaní už nevědí, jak utratit své peníze, co by si ještě dali k obědu a kam by jeli na dovolenou. Tyto skupiny si žily nad poměry, užívaly si blahobytu. To musí skončit.
Zatím co ti úspěšní se dřou na Štrbském plese s koňmi na ledě, v mrazu, musí kupovat drahé róby na ples v opeře. Kde by na to měli brát. I ten zatracenej benzín do tryskáčů je přece něco stojí.
Vůbec není podstatné, že již čtvrtý rok válcuje ODS jakékoli návrhy levice v Poslanecké sněmovně a když se přece podaří něco protlačit, zablokuje to Senát, který má ODS plně „pod palcem“. Za všechno mohou Sociální demokrati, kteří by chtěli, aby i důchodci, rodiny s dětmi a nemocní mohli žít. To je přece, dle moudré demokratické strany občanů, obrovská troufalost. Když jsme tak velkoryse ulevili těm nejbohatším, nemůže přece zbýt na tyto „socky“. Tomu je třeba zabránit. To by mohlo náš rozpočet dohnat do bankrotu. Z čeho bychom potom mohli ulevovat nám, těm nejvyvolenějším? A tak je třeba těmto praktikám „socanů“ zabránit. Za každou cenu. Proto tato strana před celým národem demonstrativně paralyzuje jednání Parlamentu. Aby si udržela své prebendy a nemusela se dělit s nějakými důchodci, kteří zde již ani nemají co dělat. Každý měsíc dobrý. Přitom neustále tvrdí, že brání všemi prostředky státní rozpočet před ještě větším zadlužením. Neváhá neustále zdůrazňovat, že tak činí pouze z pozice moudrého hospodáře, a že je třeba uchránit státní rozpočet před nezodpovědnými „socany.“ Neuvěřitelné. Perfektní ukázka zločinného ovlivňování veřejného mínění.
K hrozivému deficitu státního rozpočtu jsme se „dopracovali“ po dvouletém působení Topolánkova batohu. Obsahoval „Reformu veřejných financí“. Ta spočívala v úlevě pro nejvýšepříjmové skupiny v objemu přes 50 miliard korun. Ty nyní chybí ve státním rozpočtu.
Komu Toplánkova parta navlékla batoh na záda, je jasné.
Tato nemravná „reforma veřejných financí“ byla navíc silou protlačena v nejméně vhodnou dobu, současně s nástupem celosvětové krize.
Soudný člověk by řekl, že nejsprávnějším řešením by bylo říci: „Tak hošani, už jste si našetřili dost, vrátíme daňové odvody na úroveň roku 2007.“
Myslíte, že tato slova uslyšíme?
Jan Sladký