Jdi na obsah Jdi na menu
 


Reakce na mou námitku diskriminace při valorizaci důchodů.

Na mé upozornění na legislativní chybu způsobující diskriminaci velké skupiny občanů při valorizaci důchodů a na můj návrh na změnu zákona č. 155/1995 Sb., O důchodovém pojištění, které jsem zveřejnil v předchozím příspěvku, jsem obdržel reakci několika poslanců. Bohužel většina z nich mi ve své odpovědi sdělila, že v současném systému provádění valorizace nespatřují žádnou diskriminaci a nehodlají v tomto směru vyvíjet žádnou aktivitu.
Několik poslanců mne upozornilo, že v tomto směru proběhlo nedávno soudní řízení. Žaloba byla zamítnuta s tím, že je bezpředmětná, neboť k žádné diskriminaci občanů, kteří mají výplatní den důchodu určen později, než 2. den v měsíci, nedochází. Žalobce se odvolal, Nejvyšší správní soud zamítnutí potvrdil a s výrokem Městského soudu se ztotožnil. Věc leží údajně jako stížnost u Ústavního soudu.
Přiznám se, že mne toto stanovisko velice překvapilo. I když nemám o logice myšlení právnicky vzdělaných spoluobčanů valné mínění, přece jenom jsem předpokládal, že tak zjevnou diskriminaci nemůže nikdo popřít.
Bohužel, právnicky vzdělaní spoluobčané zaujímají místa soudců, kteří mohou rozhodovat dle vlastního uvážení, zákonem nejsou nikterak vázáni, neboť znění zákona není pro soudce závazné. Každý zákon mohou vyložit vlastním výkladem, dle vlastního uvážení. Závazný je teprve výklad zákona podaný libovolným soudcem.
A tak jsme svědky „zděšení“ členů zákonodárného sboru, tedy poslanců a senátorů ze závazného rozhodnutí soudu, protože oni, při sestavování zákona takto příslušný zákon nezamýšleli. Připomínám „Nález“ Ústavního soudu, kterým Ústavní soud zrušil redukční hranice pro výpočet starobního důchodu a tím napomohl výrazně nabourat celý důchodový systém. Dalším příkladem je výrok Nejvyššího soudu, uvedený ve sbírce Judikatur, č.j. 1 Cao 179/2001, kterým NS zvýšil sankci za předčasný důchod nad hranici stanovenou zákonodárcem. Nejvyšší soud rozhodl, že kromě krácení starobního důchodu, které stanovil zákonodárce, navíc nebude k předčasnému důchodu přiznáváno zvýhodnění za roky odpracované v 1, nebo 2 pracovní kategorii. S odůvodněním, že předčasný důchod neexistoval a že tedy nelze provést porovnání, na které odkazuje zákon. Přitom v zákonu je jasně řečeno, že se porovnávají procentní složky vypočítávaného důchodu. Soudci zřetelně nebyli schopni pochopit výpočet starobního důchodu, proto rozhodli dle vlastního uvážení.
Že tím poškodili velkou skupinu občanů, kteří značnou část svého produktivního věku pracovali ve zdraví škodlivém prostředí, je zanechalo v klidu. Svůj názor vyslovili, navíc se pod něho i podepsali a dokonce mu snad i sami věří.
Zřejmě se musíme smířit s tím, že právní prostředí v našem, demokratickém státě neurčují námi volení zástupci v Parlamentu, jako sbor zákonodárný, ale soudci, jmenovaní na doživotí, kteří se nemusí ze svých rozhodnutí nikomu zodpovídat a před jejich rozhodnutími „srazí paty“ poslanci, senátoři i vláda. 
Právně vzdělaní spoluobčané vypracovávají i nejrůznější audity, tedy vyhodnocení nejrůznějších stavů a situací. Jejich stanoviska pak slouží jako důkaz.
Problém vidím v tom, že je všeobecně známo, že na práva se hlásí a tento obor studují především studenti, kteří mají problém s matematikou. Hlavní pohnutkou ke studiu tohoto oboru je, že: Tam se matika neučí.
Pak lze obtížně hledat logiku v rozhodnutích těchto právně vzdělaných spoluobčanů. Matematika nejsou jenom počty. V současné době ani ty nejsou příliš třeba, neboť máme kalkulačky, PC a další vymoženosti doby. V matematice jsou však počty pouze minimální i když fundamentální disciplinou. Hlavní smysl matematiky spočívá v logice myšlení, přesná formulace a  pochopení definic, zjišťování souvislostí a rozvoji této oblasti lidského myšlení.
Uvědomíme-li si oslabenou schopnost logického myšlení vzniklou odporem k matematice, nelze se ani divit výroku Nejvyššího soudu, který „závazně“ prohlásil, že tím, že někdo má důchod valorizovaný od 2. ledna a jiný občan až od 24., k žádné diskriminaci nedochází, vše je naprosto v pořádku.
Otázkou je, co proti tomu dělat.
Takováto rozhodnutí nevydávají ovšem pouze soudy. I mnozí spoluobčané, kterým jsme svěřili svou důvěru a dali jim ve volbách právo nás zastupovat na všech stupních státní správy, jsou často „postiženi“ stejným odporem k matematice a svůj vysokoškolský titul získali na právnické fakultě.
Jako příklad uvádím odpověď pana poslance a starosty města Semily Mgr. Jana Farského (TOP 09):
 
Na základě Vašeho podnětu jsem nechal vypracovat expertní analýzu Vámi popsané situace, který mne utvrdil v mém právním názoru.
Ve Vámi popisované situaci k diskriminaci nedochází.
Analýzu s podrobným vysvětlením přikládám v příloze tohoto e-mailu.
 
S pozdravem
Mgr. Jan Farský
starosta města Semily
poslanec Parlamentu ČR za TOP09
 
Analýza, kterou vypracoval Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D. vedoucí Oddělení všeobecných studií Parlamentního institutu, kterou pan starosta přiložil, je zde:
 
Odpověď na dotaz:
K upozornění na legislativní chybu týkající výplaty valorizovaných důchodů
Zpracoval:
Parlamentní institut
Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D.
červenec 2014

Shrnutí obsahu upozornění na legislativní chybu

  Ve svém upozornění autor namítá, že způsob výplaty valorizovaných důchodů je v rozporu s ústavně zaručeným principem rovnosti a diskriminuje občany, kterým je určen jako den výplaty důchodu jiný, než druhý den v kalendářním měsíci.

  Podle autora dochází k porušení některých ustanovení ústavního zákona č.2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod. Zejména jde podle autora o čl. 1 a 26 Listiny.

Článek 1 Listiny základních práv a svobod:

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Článek 26 odst. 3): Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon..

Diskriminace spočívá podle autora v tom, že pouze příjemci důchodu, kterým je určen jako den výplaty důchodu druhý den v kalendářním měsíci, mají k dispozici valorizovaný důchod na celé období kalendářního měsíce. Pokud má někdo stanoven jako výplatní den např. dvacátý čtvrtý den v kalendářním měsíci, potom má valorizovaný důchod k dispozici v daném kalendářním měsíci pouze po dobu deseti (jedenácti) dnů.(???) Podle názoru autora mají příjemci důchodu s výplatním termínem stanoveným na dvacátý čtvrtý den v měsíci důchod valorizován až od měsíce února.

Autor proto navrhuje doplnit § 67, odst. 2) zákona č. 155/1995 Sb., takto:

(2) Základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od splátky důchodu splatné v lednu (dále jen „pravidelný termín“). V této splátce bude vyplacena poměrná část valorizačního zvýšení za období od 1. ledna do dne lednové splátky důchodu.

Shrnutí podmínek pro výplatu a valorizaci důchodů

Nárok na výplatu důchodu vzniká v souladu s ustavením § 54 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění splněním podmínek pro vznik nároku na jeho výplatu a podáním žádosti o přiznání důchodu.

§ 54 zákona č. 155/1995 Sb.: Nárok na důchod a jeho výplatu:

(1) Nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem.

(2) Nárok na výplatu důchodu vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na důchod a na jeho výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu.

(3) Základní výměra důchodu se zaokrouhluje na celé desetikoruny nahoru a procentní výměra důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru; přitom se výše důchodu vypočtená ke dni vzniku nároku na důchod zaokrouhluje zvlášť.

Výplata důchodu se řídí ustanovením § 116 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení

§ 116 zákon č. 582/1991 Sb.: Lhůty pro výplatu dávek:

(1) Dávky důchodového pojištění se vyplácejí dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky, nestanoví-li se dále jinak.

(2) Orgán sociálního zabezpečení rozhodující o přiznání dávky důchodového pojištění může žadateli o přiznání této dávky poskytovat zálohy na dávku, pokud má za to, že podmínky pro nárok na dávku jsou splněny; pokud tyto podmínky splněny nebyly, je žadatel povinen zálohy neprodleně vrátit. Po přiznání dávky důchodového pojištění zúčtuje orgán sociálního zabezpečení poskytnuté zálohy s přiznanou dávkou. Dávky důchodového pojištění, jejichž výše nedosahuje 300 Kč měsíčně, mohou být vypláceny v delších než měsíčních lhůtách, nejdéle však za období nepřesahující 6 měsíců.

(3) Dávky důchodového pojištění do ciziny se vyplácejí pozadu nejvýše v tříměsíčních lhůtách po předchozím zaslání potvrzení o žití oprávněného; to platí obdobně, vyplácí-li se dávka důchodového pojištění poživateli důchodu trvale žijícímu v cizině na účet u banky v České republice. Ustanovení odstavce 2 věty třetí platí zde obdobně.

Valorizace důchodů se řídí ustanovením § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

Základní i procentní výměra vyplácených důchodů se zvyšuje od splátky vyplácené v lednu daného kalendářního roku.

Pro otázku možné diskriminace ve vyplácení dávek jsou relevantní zejména odst 1 – 3. § 67 zákona č. 155/1995 Sb.: Zvyšování důchodů

(1) Vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (dále jen „růst cen“) a na růstu mezd. Vyplácenými důchody se rozumí důchody přiznané ode dne, který spadá do období před kalendářním měsícem, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují.

(2) Základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od splátky důchodu splatné v lednu (dále jen „pravidelný termín“).

(3) Procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují mimo pravidelný termín (dále jen „mimořádný termín“), pokud v období pro zjišťování růstu cen stanoveném podle odstavce 4 dosáhl růst cen aspoň 5 %. V mimořádném termínu se vyplácené důchody zvyšují od splátky důchodu splatné v pátém kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, v němž růst cen dosáhl aspoň 5 %.

Hodnocení

Dávky důchodového zabezpečení se vyplácí nikoliv na kalendářní měsíc, ve kterém je dávka vyplacena, ale v souladu s ustanovením § 116 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách určených plátcem dávky. Pokud má někdo výplatní termín druhý den v kalendářním měsíci, potom je měsíční lhůta určena od druhého dne kalendářního měsíce do prvního dne kalendářního měsíce následujícího. Pokud má někdo stanoven termín důchodu dvacátý čtvrtý den v kalendářním měsíci, potom je tato měsíční lhůta určena od dvacátého čtvrtého dne v kalendářním měsíci do dvacátého třetího dne měsíce následujícího.

V rámci kalendářního roku je všem příjemcům důchodu v určených termínech vyplaceno dvanáct důchodů na dvanáct měsíčních lhůt, které neodpovídají kalendářním měsícům. Z tohoto důvodu nemůže být valorizace vázána na začátek kalendářního měsíce, jak to navrhuje autor upozornění. Fakticky by tak došlo k situaci, kdy by příjemcům důchodové dávky s pozdějším termínem výplaty byla vyplacena v rámci dvanácti měsíčních lhůt vyšší částka přímo úměrná počtu dnům od uplynutí začátku měsíce do výplatního termínu.

V této souvislosti je třeba zmínit ještě další princip vztahující se k termínu výplaty důchodů dopředu, a tím jsou podmínky pro vracení důchodu v případě úmrtí příjemce důchodu. Pokud má někdo výplatní termín druhý den v kalendářním měsíci a zemře třetí den po výplatě důchodu, tento důchod se nevrací, protože příjemce důchodu v daném období žil, i když pouze jeden den, a důchod je vyplácen dopředu na danou měsíční lhůtu.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že výplatou důchodů dopředu v pravidelných měsíčních lhůtách i v případě jejich valorizace k porušení ústavně zaručeného práva na rovnost před zákonem, jak namítá autor upozornění, nedochází. Stejně tak nedochází ani k diskriminaci velké skupiny občanů ČR, jak autor dále namítá.

Návrh autora na doplnění textu § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění by měl opačný efekt, než který předpokládá autor, došlo by k neopodstatněnému zvýhodnění příjemců důchodu s pozdějším datem výplaty.

Napsal Mgr. Štěpán Pecháček Ph.D, vedoucí Oddělení všeobecných studií Parlamentního institutu

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neuvěřitelné. Alespoň pro jedince, který má v hlavě alespoň zbytky logického myšlení. Takový jedinec musí kroutit hlavou a žasnout nad tím, jak někdo může takovou pitomost vyplodit, podepsat se pod ní a dokonce jí snad i věřit.
Je nutno ale přiznat, že Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D. vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu. Je také nutno si ale uvědomit, že i tam takto moudře rozhodli soudci, naši právně vzdělaní spoluobčané, kteří volili kdysi studium práv především proto, že tam se matika neučí.
I Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D uvádí jako své vzdělání právnickou fakultu. Taktéž pan starosta města Semily a poslanec TOP 09 Poslanecké sněmovny Mgr. Jan Farský uvádí právní vzdělání.
Pan starosta a poslanec měl svůj právní názor, byl přesvědčen, že k žádné diskriminaci nedochází. Přesto si nechal vypracovat expertní analýzu mnou popsané situace, který jej utvrdil v jeho právním názoru: Ve Vámi popisované situaci k diskriminaci nedochází.
Pan starosta má kromě matematiky problémy i s češtinou. To ovšem není podstatné. Chybu učiníme každý. Horší je, že ani jeden, pan starosta města Semily a poslanec TOP 09 Poslanecké sněmovny Mgr. Jan Farský, ani Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D, vedoucí oddělení Parlamentního institutu není ochoten (nebo schopen?) se zamyslet a zkoumat, zda skutečně není chyba porušující rovnost občanů před zákonem, přece jenom zakotvena přímo v zákonu, zda navrhovatel, tedy já, nemá přece jenom pravdu. Když již oba cítí odpor k matematice, proč si můj návrh nedají vyhodnotit někým, kdo počítat umí. Proč se pan starosta obrací o posudek zase jenom na právníka.
A už vůbec nelze zřejmě očekávat ochotu tuto křivdu odstranit. Vždyť se jedná o staré prďoly, kteří tady stejně jenom překážejí. Můžou být rádi, že je nenecháme vůbec vyhladovět. Tak ať neremcají.
Pan Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D vedoucí Oddělení všeobecných studií Parlamentního institutu, tedy právník ve vysoké státní funkci s velkou pravomocí a velikým vlivem (já k tomu dodávám hezky česky: No nazdar) vypracoval skutečně brilantní expertní analýzu.
Uvedu pouze několik zrnek moudrosti z této expertní analýzy:
Pan Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D ve své expertní analýze prokázal, že má mezery nejen v obecné matematice, ale i v prostých, „kupeckých“ počtech. Doslova uvádí:
Pokud má někdo stanoven jako výplatní den např. dvacátý čtvrtý den v kalendářním měsíci, potom má valorizovaný důchod k dispozici v daném kalendářním měsíci pouze po dobu deseti (jedenácti) dnů.
Myslím, že žák páté třídy by dokázal spočítat, že od 24. dne včetně, do konce měsíce zbývá 7 dní (při měsíci s 30 dny), nebo 8 dní, (při měsíci s 31 dny). Pouze v únoru zbývá pouze 5 dní. Ovšem každé 4 roky 6 dní. (to má únor 29 dní)
Dále: Pan Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D dospěl ve svém rozkladu ke kurióznímu závěru:
Návrh autora na doplnění textu § 67 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění by měl opačný efekt, než který předpokládá autor, došlo by k neopodstatněnému zvýhodnění příjemců důchodu s pozdějším datem výplaty.
Laik se diví, odborník žasne. Pan Mgr. Štěpán Pecháček, Ph.D dospěl k závěru, že k tomuto neopodstatněnému zvýhodnění příjemců důchodu s pozdějším datem, by došlo, kdyby byl zákon upraven dle mého návrhu a všichni důchodci by měli svůj důchod valorizován jednotně, k 1. lednu.
Převážná část expertní analýzy pana Mgr. Štěpána Pecháčka (kromě kuriózního závěru) je vypracována oblíbeným stylem: Já o voze, pan Mgr. Pecháček Ph. D o koze. Pan Mgr. Štěpán Pecháček Ph.D, obsáhle cituje zákony a snaží se tím dokázat, že je vlastně vše v pořádku, neboť výplata důchodů je prováděna v souladu se zákonem.
To já nepopírám. Ve svém upozornění jsem poukazoval na chybu v zákoně, která zakládá diskriminaci velké skupiny občanů a porušuje jejich rovnost před zákonem. Že chybnou formulací zákona č.155/1995 Sb., a jeho naplňováním, jsou porušena práva daná Ústavou. A navrhl jsem úpravu zákona, která tuto diskriminaci odstraní.
Pan Mgr. Štěpán Pecháček Ph.D, ve své expertní analýze odhaluje nejenom své slabiny v počtech a matematické analýze, ale zpochybňuje i své úsilí při studiu práv samotných. I když, pravda, kořeny jsou patrně opět v odporu k matematice. K matematice patří i přesná formulace definic a zejména jejich přesné pochopení a aplikace.
Pan Mgr. Štěpán Pecháček Ph.D, ve své snaze podpořit své přesvědčení o nesmyslnosti mého návrhu cituje zákony. Dokonce i § 67, odst. 1) zákona č. 155/1995 Sb.
V tomto ustanovení zákonodárce stanovil:
 
§ 67 zákona č. 155/1995 Sb.: Zvyšování důchodů
(1) Vyplácené důchody se zvyšují v závislosti na růstu indexu spotřebitelských cen (dále jen „růst cen“) a na růstu mezd. Vyplácenými důchody se rozumí důchody přiznané ode dne, který spadá do období před kalendářním měsícem, do něhož spadá den, od něhož se důchody zvyšují.
 
Toto je definice, která zdůvodňuje, proč se důchody valorizují. Ale zde opět narážíme na rozumovou dovednost procvičovanou právě studiem matematiky. Jedná se o přesné pochopení významu definice.
Zde je nutno si uvědomit, že šroubovaným výrazem růst indexu spotřebitelských cen (dále jen („růst cen“) a růst mezd je laicky míněno to, co obecně nazýváme inflací. Přesněji řečeno pomocí v zákonu užitých ukazatelů se určuje (měří) míra inflace.
Přeloženo do hovorové češtiny: Valorizací se upravují důchody tak, aby se touto úpravou eliminoval (odstranil) pokles reálné hodnoty důchodů způsobený právě inflací. (Reálná hodnota důchodů, mezd a peněz vůbec, vyjadřuje množství zboží nebo služeb, které lze za určitý obnos zakoupit).
Myslím že zde spočívá hlavní příčina rozporu mého názoru na provádění valorizace důchodů a právního názoru, který vyslovil pan Mgr. Štěpán Pecháček Ph.D ve své expertní analýze.
U právníka je tato ignorace právní definice zvláště zarážející. Dlouho jsem si myslel, že právě právníci vycházejí striktně, precisně, ze znění zákona. Prokazuje se, že matematické mezery právníkům brání i v perfektním pochopení významu zákonných ustanovení (definic) a perfektním pochopení logických souvislostí potřebných k dokonalému pochopení smyslu celého zákona.
 I právník by měl pochopit význam psaného textu. Plně pochopit význam právní definice. Chcete-li, právní normy. I on by měl pochopit, že zákonem je stanoveno, že valorizací se zvyšují důchody v závislosti na inflaci a nikoli na stanoveném dnu výplaty důchodu, který ČSSZ určuje všem poživatelům dávek náhodně, každému jednotlivci v jiném termínu.
Pan Mgr. Štěpán Pecháček Ph.D vůbec nezkoumá vztah valorizace důchodů k růstu inflace.
Panu Mgr. Štěpánovstačí konstatování, že všichni důchodci dostanou během „klouzavého roku“ stejný počet dávek. 12. Že ta poslední, dvanáctá, která by měla srovnat nevýhodu pozdějšího data výplaty, je opět zkrácena o valorizaci na měsíc leden následujícího roku, zřejmě nevadí.
Nelze se potom divit, že dojde k přesvědčení, že k žádné diskriminaci nedochází. A že dospěje k obludnému závěru, že kdyby se důchod všem důchodcům valorizoval jednotně k 1. lednu, docházelo by k neopodstatněnému zvýhodnění důchodců s pozdějším datem výplaty než 2. den v měsíci.
Na vysvětlenou pro pana Mgr. Štěpána Pecháčka Ph.D (přeloženo do hovorové češtiny): Inflace (ceny zboží i služeb stoupají, reálná hodnota peněz klesá) stoupá lineárně. Omlouvám se, za nepřesný výraz. Nestoupá lineárně, ale kostrbatě. Uvažujme průměrnou inflaci za rok. Pak získáme lineární průběh. Vždy vzestupný. Podstatné je, že stoupá v čase. Aby stoupala a neklesala, se dojemně stará pan Singer.
K diskriminaci velké skupiny občanů a porušení jejich rovnosti před zákonem při valorizaci důchodů dochází tím, že zatím co reálná hodnota důchodů klesá vlivem inflace všem stejně, někteří občané mají tento pokles valorizován již 2. ledna, jiní v dalších dnech ledna a někteří dokonce až 24. ledna. Téměř celý leden, až do 24. platí tito nejvíce diskriminovaní občané zvýšené ceny z nezvýšeného důchodu.
Tato diskriminace se každoročně opakuje.
Pokud tato diskriminace postihuje staré prďoly, nikoho to nevzrušuje. Kdyby se to ovšem dotýkalo pana starosty a poslance Mgr. Jana Farskýho, nebo pana Mgr. Štěpána Pecháčka Ph.D, jistě by objevili právní výklad, který by tuto diskriminaci odhalil.
Město Semily jistě vlastní velké množství bytů, nebytových prostor, ale i pozemků. Jistě si zajišťuje příjmy jejich pronájmem. Jestliže se zastupitelstvo dohodne na zvýšení nájmů od 1. ledna nového roku, jak by pan starosta Mgr. Jan Farský reagoval, kdyby někteří nájemci platili zvýšené nájemné od 2. ledna, ale někteří až od 24. ledna. V klouzavém měsíci. Jistě by pan starosta objevil, že se jedná o nepravost a že je porušena rovnost subjektů před zákonem.
Nebo si zkusme představit situaci, kdy ekonomický mág a velmistr Kalousek rozhodl, že DPH se od Nového roku zvyšuje z 10% a 15% a někteří plátci by tuto zvýšenou daň odváděli od 2. ledna a někteří až od 24. ledna. V klouzavém měsíci. Také by během jejich "klouzavého roku" odvedli 12 měsíčních odvodů této daně. Současně by tuto DPH účtovali některým zákazníkům od 2. ledna a některým až od 24. ledna. Pokud by Kalousek usoudil, že DPH se musí zvýšit i v příštím roce, ti co mají klouzavý měsíc 24. – 23., by na leden odvedli DPH ještě nezvýšenou. Jistě by se objevila nepravost.
Nebo jiný příklad: Lze si též představit vzbouření, kdyby ve škole zaměřené na děti ze sociálně slabých rodin, která připlácí ze zvláštního fondu dětem na obědy a je nucena každoročně od 1. ledna zvýšit cenu těchto obědů. Např. ze 40,-Kč/oběd na 45,-Kč /oběd. Jako vyrovnání by zvýšila kompenzační příplatek z 15,-Kč/oběd na 18,-Kč/oběd. Tuto kompenzaci (valorizaci kompenzačního příplatku) by vyplácela některým dětem vždy od 2. ledna a jiným, např. holčičkám, nebo žákům romského původu až od 24. ledna. A toto rozlišení praktikovala každoročně. Také by všechny děti dostaly během klouzavého roku stejných 12 zvýšených příplatků. Tam by soudy jistě konstatovaly těžkou diskriminaci. Dokonce gendorovou, nebo rasovou.
U důchodců k žádné diskriminaci nedochází.
Ovšem vrcholného cynismu, až morbidity se dopustil pan Mgr. Štěpán Pecháček Ph.D , když s vážnou tváří, jako podpůrný argument své teorie uvedl, že po smrti důchodce se důchod vyplacený dopředu nevrací. To bych od právníka skutečně nečekal. Dosud jsem si myslel, že úkolem právníků a všech právních institucí je hájit práva občanů. Tedy těch, co se pohybují po zemském povrchu. Používat argument, že pozdější výplata důchodu je v pořádku, nezakládá diskriminaci, neboť bude jedinci kompenzována po jeho smrti, se mi jeví morbidní. Dovoluji si pana Mgr. Štěpána Pecháčka Ph.D upozornit, že po smrti je neboštíkovi jakákoli kompenzace platná asi jako teplý kabát.
Takováto argumentace pouze podporuje můj názor na logiku myšlení právně vzdělaných spoluobčanů a její příčinu. Argument to je právnicky naprosto bezchybný, z hlediska obecné logiky často nazývané selský rozum je to naprostá pitomost a morbidita.
No uvidíme. Zkusím ještě tento názor zvrátit. Snad se mi podaří přesvědčit mocné, že k diskriminaci skutečně dochází. Jak je ovšem všeobecně známo, nejhorší boj je boj s lidskou blbostí.
Jan Sladký
 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA