Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vláda od povodní do povodní

Vláda od povodní do povodní.

 Tak nám padla vláda. „A kterou vládu myslíte, paní Müllerová?“ řekl by dobrý voják Josef Švejk.
No přece ta vláda rozpočtové odpovědnosti s tvrdým tahem proti korupci. Ta vláda, která měla v čele pana Čistého, který už na předvolebních billboardech s vyhrnutými rukávy naznačoval, jak s tou hydrou korupční zatočí. A to, prosím, se zásadou padni komu padni.
 Přece vláda toho moravského ogara, který tak rád za řečnickým pultíkem hřímal do světa: „Moje vláda, vláda Petra Nečase“. Tu že něco nedovolí, tu, že něco prosadí, protože tak je to pro blaho všech občanů to nejlepší. Blaho všeho lidu českého mu bylo nade vše, za to by cedil krev a zejména nesmí připustit, aby se v našem rodném dolíčku mohly prosadit nápady pomatené levice, protože to by nás zavedlo do hlubin, ve kterých se potácí Řecko.
 No a přece ta vláda padla. Jak je to možné?
 Velice brzo se totiž ukázalo, že ogar je vlastně jenom taková billboardová figurka, maňásek, který je pouze ukazován lidu nad zástěnou a pouze do půl těla. Že vládu neřídí a směřování státu neurčuje on, ale jakýsi za plentou ukrytý chemik, známý dinosaurus, který má maňáska navlečeného na ruce a pro jistotu, aby nebyl poznán, je ještě zakryt šlechtickým rouchem Velikého Karla.
 Tato vláda rozpočtové odpovědnosti a protikoručního tažení nastoupila k moci po volbách do Poslanecké sněmovny 28. a 29.května 2010.
 Jako varování před blížící se katastrofou seslal Bůh 16.května na Českou republiku mohutné povodně v severní Moravě. Ve volbách voliči, kteří měli pravicové vlády plné zuby a nemohli se voleb dočkat, aby prosadili zásadní změnu, se nechali nalákat do perfektně připravené pasti a zvolili takovou změnu, že posílili pravici tak, jako nikdy předtím. Přestože ve volbách zvítězila Sociální demokracie, SSSR (Spojené „správné“ strany republiky) si domluvily spolek s krycím názvem koalice, který třímal 118 hlasů v Poslanecké sněmovně.
 Dinosaurus to komentoval lakonicky: „Když to nepůjde dohodou s opozicí, tak to půjde 118 hlasy.“
 SSSR okamžitě demonstrovaly svou nadřazenost a nadutost. Na schůzi Poslanecké sněmovny, kdy se vláda rozpočtové odpovědnosti a protikorupčního tažení přestavila a žádala o důvěru, nechali opozici vyžvatlat, v parlamentním bufetu se královsky nasytili i napojili, poté zvedli 118 ploutví a šlo se domů.
 SSSR tak daly hned v úvodu jasně najevo, že vládnout budou oni a názor druhé poloviny občanů je nezajímá. Ti jim mohou vlézt na záda. Když budou demonstrovat, zůstaneme v klídku. Každý má přece právo vyjádřit své názory. Jsme demokratický stát. Jejich názory nás nemusí zajímat. Zvolili nás, tak ať drží hubu. Když se budou bouřit, pošleme na ně policejní těžkooděnce s obuškama a se slzným plynem. V záloze máme ještě armádu. Takže máme všechno pod palcem.
 Bůh potrestal občany za jejich volbu další mohutnou povodní, tentokrát 7. srpna v severních Čechách.
 Že moravský ogar skutečně tančí, jak dinosaurus píská, se ukázalo záhy po jeho nástupu za volant republiky. Nastal problém, jak škody způsobené oběma povodněmi nahradit. Koncilium SSSR, zatížené hypotékami, k jejichž splácení všichni členové nutně potřebovali poslanecké a ministerské platy, tučné odměny a nezdaněné náhrady, nemohlo připustit, aby se oslabil státní rozpočet. To by přece zbylo daleko méně na ně. Rozhodlo tedy, že povodně si musí zaplatit lidi, včetně těch povodní postižených a že by se tedy mělo vybrat něco do povodňového balíku.
 Ogar byl ještě nabit billboardovým elánem a prohlásil do médií, že by tato mimořádná daň měla být progresivní. Tedy aby bohatí dali více a chudí méně. To si ale dovolil moc. Něco tak škodlivého, jako nějaké pomatené, levicové sociální cítění. Dinosaurus bouchl do stolu a zařval: „Stovka pro všechny“. 
 Ogar zatančil verbuňk, až se mu pérečko za klobůčkem natřáslo a byla stovka pro všechny.
 118 hlasů se sice záhy rozsypalo, ale spolek SSSR vždycky našel řešení, jak získat alespoň o jednoho poslance více, než ta pomatená levice. Tak mohl veškeré návrhy té nesprávné poloviny poslanecké sněmovny házet do koše a prosazovat svá nařízení, která nazýval krycím názvem návrhy. Tu vládními, tu poslaneckou iniciativou. Což bylo v podstatě jedno, protože všichni členové vlády byli zároveň poslanci, takže při hlasování o důvěře vlády projevovali důvěru sami sobě.
 Své, samozřejmě nejsprávnější řešení hlavních problémů a tedy směrů svého vstupního kánonu – „Programového prohlášení“ – rozpočtové odpovědnosti a tvrdé tažení proti korupci demonstroval spolek SSSR velice záhy.
 Stalo se totiž, že do původního spolku – 118 hlasů v Poslanecké sněmovně se jim vloudil malý kiks. Vloudili se tam takoví třídní nepřátelé, kteří nepochopili správně programové prohlášení a boj s korupcí mysleli zcela vážně a také byli připraveni jednat
 Velice brzy po nástupu do funkce narazil nový ministr vnitra na rozkrádačku státního majetku. Na ministerstvu životního prostředí ředitel fondu životního prostředí Libor Michálek zjistil, že se připravuje velká machinace s financováním pražské čističky odpadních vod. Tato zakázka měla být předražena o 3 miliardy, z čehož 500 milionů mělo jít na účet do kasy ODS. Michálek se rozhodl pořídit nahrávky rozhovorů, poté, co se dověděl, že se jedná o dohodu mezi ministrem Drobilem a pražskou částí ODS.
 Michálek se se svým podezřením svěřil čerstvému ministrovi vnitra, Radku Johnovi. Ten Michálkovi údajně zapůjčil nahrávací zařízení, které vlastnil ještě z dob své novinářské činnosti.
 Ministr Drobil se o Michálkových nahrávkách dověděl, Michálkovi vyhrožoval a žádal, aby záznamy zničil. Výměnou mu nabízel post náměstka ministra.
 Michálek je ovšem čestný člověk, nabídku nepřijal a záznamy předal Radku Johnovi.
 14. prosince 2010 Drobil oznámil, že odvolal z funkce ředitele státního fondu životního prostředí Libora Michálka.
 Když byla celá kauza zveřejněna, o což se zasloužil Radek John, 21.prosince 2010 Pavel Drobil abdikoval na funkci ministra životního prostředí.
 Bylo jistě velmi obtížné kauzu ministra Drobila a skvrnu na tváři protikorupční vlády kosmeticky zakrýt. Zejména, když díky Radku Johnovi uniklo tolik podrobností na veřejnost. Podařilo se. Kauza Drobil byla na příkaz pražské státní zástupkyně odložena. Michálek čelí několika žalobám pro pomluvu.
 Radek John byl 21.dubna 2011 z funkce ministra vnitra na návrh Petra Nečase odvolán. Pro absolutní neschopnost a nezvládnutí svého resortu. Takového ptáka mezi sebou SSSR nepotřebují. Aby jim kazil penězovody do stranické pokladny. Tím padla nevole ZSSR (zbylé správné strany republiky – krycím názvem ODS a TOP 09) na celou stranu Věci veřejné.
 Zejména, když jim další floutek z této nebezpečné strany, ministr dopravy Vít Bárta, přistřihl další penězovody ze státních zakázek na budování a údržbu silnic tím, že donutil stavební firmy, které „vyhrály tendr“ na tyto státní zakázky, výrazně snížit cenu dodávané produkce.
 To už bylo moc a bylo nutno jednat. Objevil se kompromitující materiál na zlosyna Bártu. Stačilo vyslat zkušeného vyjednavače, aby poobědval s jednou hloupoučkou naivkou z té zlostrany Věci veřejné. Oběd byl zřejmě velice chutný, zřejmě se podávaly vybrané lahůdky a výsledek se dostavil. Objevil se těžký zločin Víta Bárty. Ta snaživá naivka přinesla zvukové záznamy, tedy důkazní materiál, že zločinný předseda strany Věci veřejné, Vít Bárta nabízel svým spolustraníkům peníze, jako výpomoc, kdyby se dostali do finančních potíží následkem faktu, že si poslanci snížili platy. A pozor! Nabízel své peníze!!!
 No to přece ZSSR nemohou trpět. Takový pomatenec. Své peníze!!!? Kam bychom to došli. Podojit státní rozpočet ve prospěch nějaké strany? To ano. Ale své peníze??? To se nám tu objevují novoty. S tím ptákem je nutno zatočit. A bylo podáno trestní oznámení. Bárta pochopil, a podal demisi.
 Celá akce přinesla několik komických situací. Korunní svědkyně, intelektově omezená naivka, v dodané tajné nahrávce přiznala, že dostala od chemického dinosaura velice významnou nabídku. Naštěstí neřekla jakou, ale stejně to musela neohrabaně dementovat, aby se to vyloučilo z důkazního materiálu.
 Dodaný zvukový důkazní materiál obsahoval i kolosálně pikantní detail. Akci připravovala zřejmě ve velikém chvatu, takže se nestačila dokonale seznámit s obsluhou záznamového zařízení. Stalo se tedy, že toto zařízení nevyřadila z provozu ani při návštěvě svého, soukromého ministerstva úlevy, tedy domácího WC. Tato pasáž důkazního materiálu jistě všechny vyšetřovatele i soudce velice pobavila. Na chvíli se stali sice pouze akustickými, ale přece jenom šmíráky. Leč jako důkaz to nemělo žádný význam a tato pasáž byla zcela jistě ze seznamu důkazů vyřazena.
 Další pikantérií byl počin dalšího horlivého člena „lžistrany“ VV. Opět se potvrdila stará pravda, že horlivý blbec je horší, než třídní nepřítel. Tento vykuk zřejmě vycítil, nebo dokonce zjistil, že se chystají krabice hejbejte se a přispěchal získat body tím, že snaživou naivku podpoří. Dokázat, že Bárta je opravdu lotr. I jeho ten zlosyn podplácel. Dokonce přinesl obnos, který od Bárty obdržel. Leč jeho zapálené rozhořčení nad nestoudností lotra mělo trhlinky.
 Obnos, kterým doložil svá tvrzení, nebyl celý. Trošku z něho již utratil. Navíc prasklo, že již dříve obdržel podobné obnosy. Ty již ale byly fuč. Ty už rozfofroval.
 Takže místo pro svědka zaujal pozici obviněného. Prokázal tím, že přijímal úplatky. Dostal 3 roky natvrdo.
 Bárta skončil s podmínkou. Korumpoval, ale přece jenom korumpoval ze svého. Zřejmě podle známé logiky z Černých baronů: Souložil sice na stráži vedle útvarové zástavy, ale souložil ve stoje a neodložil zbraň.
 Nastala prekérní situace. ZSSR potřebovaly sice stranu VV, protože pouze s ní měly 118 v Poslanecké sněmovně a tím držely v šachu ty pomatence, vítěze voleb, ale tato strana byla pro ně nebezpečná.
 Koncilium SSSR zasedalo tu ve formátu K 9, tu K 12, ale zřejmě ve formátu K2 pochopilo, že vlastně nepotřebují 118. Že k udržení absolutna jim stačí 101. K tomu bylo nutno VV rozštěpit. V takovém poměru, aby to dalo těch rozhodujících 101.
 Byla objevena zapálená svazačka s jiskrou v oku s pevným odhodláním bít se jako lvice za světlé zítřky, s ješitností dosáhnout postavení, ze kterého bude moci rozhodovat o osudu deseti milionů spoluobčanů a své smělé plány uskutečňovat. Měla bohaté zkušenosti s dětského pískoviště, kde ostatní maminky poučovala, jak by bylo třeba problémy řešit.
 ZSSR jí takovou pozici nabídly. Bude místopředsedkyní vlády a vytvořily pro ni zcela nový odbor. Odbor pro boj s korupcí. Ona bude šéfkou tohoto odboru. Sice se pro ní nenašlo místo ve Strakově akademii, ale to jí neodradilo. Svůj úkol bude s nezmenšeným nasazením naplňovat dálkově, třeba z domova. Televizní vstupy se natáčejí v exteriéru, tam nikdo nepozná, kde má pracovní židli. V těchto vstupech může působit jako že to je ona, kdo v České republice otáčí koly dějin.
 Dostala jediný úkol. Sehnat potřebný počet souputníků, aby to dalo tu potřebnou 101. Potřebnými nabídkami ani nemusela být vybavována. Šlo o to, zachovat si koryta, případně povýšit, nebo jít od válu. Je naprosto zřejmé jak charakterově vybavení jedinci zvolili první variantu.
 Stihla to jen tak tak. Sice to dalo tu potřebnou 101, ale nestačilo to na poslanecký klub. To ale nevadilo.
 ZSSR pro doplnění na původní SSSR vypověděly spolkovou „koaliční“ smlouvu s VV a uzavřely nový pakt s „uskupením kolem ZS“ (zapálené svazačky). Vůbec nevadilo, že se nejedná o politickou stranu. Stačil tento prozatímní název. Sice to není košer podle Ústavy, ale stačí, že to odpovídá ústavním zvyklostem.
 Toto „uskupení kolem ZS“ okamžitě obdrželo místa ve vládě. Přiklonilo se na správnou stranu. Aby opět mohlo oficiálně existovat SSSR (sice s poněkud pozměněnou charakteristikou – slepené „správné“ strany republiky), bylo nutno pasovat toto zájmové sdružení na politickou stranu. To se podařilo až na podzim. Sdružení podumalo a zvolilo si název LIDEM. Sice není jasné, co lidem, ale každý si může domyslet.
 Shrneme-li celou akci, dojdeme k závěru:
 ZSSR (TOP 09 a ODS) uzavřely koaliční dohodu se stranou, která ještě neexistovala. Neměla ani program. Chtěla jenom vládnout. S kýmkoli.
 Když se konečně dodatečně toto zájmové sdružení transformovalo na politickou stranu, byla to strana, kterou nikdo nevolil, neprošla volnou soutěží politických stran, jak stanoví Ústava.
 Tato strana nezískala ve volbách ani tolik hlasů, jako strany, které se voleb zúčastnily, ale přístup do Poslanecké sněmovny jim nebyl umožněn, protože získaly méně než 5% voličských hlasů.
 Přesto s touto stranou uzavřely TOP 09 a ODS koaliční smlouvu a delegovaly do vlády.
 To je sice v ostrém rozporu s Ústavou, ale podstatné je, že to odpovídá ústavním zvyklostem. Cíle bylo dosaženo. Opět bylo na světě sdružení SSSR.
 Díky této zapálené svazačce se podařilo prostřednictvím SSSR chemickému dinosaurovi naplnit druhý stěžejní bod programového prohlášení vlády, rozpočtovou odpovědnost.
 Ve svém ozdravném úsilí dospěl k názoru, že stát je na tom bídně proto, „že jsme si žili nad poměry“. A hned svou léčebnou kúrou jasně deklaroval, kdo si žil nejvíce nad poměry. Úplně nejvíce nad poměry si žili zemřelí. Svým úmrtím se zcela nezodpovědně vyhnuli placení daní. A to těch přímých, ale i těch nepřímých. Jako jedno z prvních opatření tedy zrušil pohřebné, které stát vyplácel jako poslední úctu k svému občanovi a poděkování za to, co občan pro stát vykonal. Pro dinosaura se stali nevydíratelnými, házejme je tedy přes plot. Svůj zásah smyje dinosaurus u svaté zpovědi. Je přece hluboce věřící člověk. Pan farář mu udělí rozhřešení. A požehná.
 Snad ještě více nad poměry si žili důchodci, a to starobní i invalidní, občané pracující za nízkou, nebo dokonce minimální mzdu. Dále ti, kteří neměli práci vůbec, tedy nezaměstnaní.
 Tedy na těchto, kteří si žili nejvíce nad poměry je nutno ušetřit, jejich rozmařilost jim zatrhnout a tím dostat státní rozpočet do rovnováhy. Aby jich bylo co nejvíce a úspory byly markantní, nařídil rozšířit skupinu nezaměstnaných pomocí škrtů ve výdajích státního rozpočtu s nařízením snížit početní stavy státních zaměstnanců.
 Zmrazil tedy důchody. Logicky. Důchodci si žili nejvíce nad poměry. Stejně to jsou největší paraziti. Nic nedělají, neplatí daně, snídají kaviár, zapíjejí výhradně šampaňským, léto tráví na Seyschelách, kupují si haciendy v přímořských letoviscích, doma si budují pompézní budoáry obehnané vysokou zdí. Ty je nutno přiškrtit. Omezit jim jejich spotřební koš na bydlení, stravu a léčení jejich stařeckých neduhů, které stejně jenom předstírají a k doktorovi chodí především proto, aby si popovídali.
 Zatroubil do útoku a aktivoval svůj tým nejbližších ze své strany kryté knížetem Karlem. Bylo nutno připravit rekvalifikaci tohoto týmu. Původně lékaře překvalifikoval na hrobaře, odborníka na výpočetní techniku na exekutora sociálního cítění. Ten umí počítat, jistě dokáže spočítat, kolik to hodí. Nám.
 Nutno přiznat, že jeho tým byl sehraný. „Regulační“ poplatky ve zdravotnictví zajistí, že prvotní diagnózu si bude určovat pacient sám. Sám rozhodne, kdy postačí domácí samoléčení a kdy už je třeba lékařského zákroku. Když pacient stanoví diagnózu chybně a zemře, posílí to důchodový systém. K odpovědnosti nelze nikoho pohánět, pacient si to zavinil sám. Kdyby chybně diagnostikoval lékař, vyvolalo by to soudní spory a zvyšovalo náklady. To je významný sekundární efekt našeho ozdravného opatření. Zdravotnictví rozčlenil na obyč. pro plebs a nadstandard. Pro soukmenovce. Plebs si nezodpovědně zvyšuje délku dožití. To je nutno zatrhnout. 
 Ajťák správně vypočítal, že tělesně a duševně postižení své neduhy pouze předstírají. Většinou pouze leží, vymáhají si pomoc ostatních, sekýrují je a mnohdy ani nevnímají, jak škodí státnímu rozpočtu.
 Seškrtal tedy příplatky na ošetřování člena rodiny, na imobilitu, předepsanou dietu, a další dávky, které tito simulanti pouze zneužívají. Omezil financování ústavů pro seniory. Omezíme-li jim péči opatrovatelů, je veliká naděje, že dříve zemřou a problém bude vyřešen. Zamezíme tím hýření a zneužívání těchto dávek. Navíc to pomůže řešit důchodový systém. Tam chybějí peníze těch nejbohatších, kterým je bezpodmínečně nutno zachovat „strop“ sociálního pojištění. Přece se nebudou o své statisícové platy dělit s nějakými sockami.
 S geniální matematickou dedukcí vyřešil i demografický problém. Ten spočívá v tom, že společnost stárne. Rodí se málo dětí. Vyřešil to tím, že podpora v mateřství se vyplácí pouze na první dítě.
 Chemický dinosaurus mrskl ocasem a zařval: „A daně zvyšovat nebudeme“. Neupřesnil však, jaké daně. Měl na mysli především ty přímé. To by postihlo ty nejbohatší. Tedy i nás.
 Soustředíme se na daně nepřímé. Ty dopadnou nejvíce na ty neschopné, nemocné, staré a invalidní. 
 Zvýšil DPH. Horní i dolní sazbu, DPH na potraviny, léky a pod. S geniální logikou dinosaura, o kterém je známo, že měl mozek velikosti vlašského ořechu. Přímé daně by dopadly na ty nejbohatší. Těch je málo. Ti to nezachrání. Sice z milionových příjmů by byly statisícové odvody, ale musíme mít sociální cítění. Takovou ránu bohatým nemůžeme uštědřit. Mohli by se psychicky zhroutit.
 DPH dopadne nejvíce na ty nejchudší. Tam jsme zatlačili většinu občanů. Tam je potřeba soustředit pozornost. Je jich nejvíc. Omezíme jim spotřební koš na bydlení, stravu a léčení.
 I když jsme zmrazili důchody a zrušili, nebo výrazně omezili příplatky na neschopnost, přesto jim musíme vyplatit i tyto osekané dávky. Přes DPH dostaneme 14-21% těchto dávek zpátky. Ať si nevyskakujou. Ať si uvědomí, že za všechno se platí. I za to, že na ně myslíme.
 Protože jsme DPH sjednotili i na zdravotnictví, dostaneme stejnou částku i z toho, co si občané po zaplacení daní odložili do zdravotního pojištění pro případ, že by potřebovali lékařskou pomoc.
 Toto všechno se chemickému dinosaurovi podařilo prosadit díky zapálené svazačce, jejíž jiskra v oku a obdivný svazácký zápal byl nasměrován především na duo ogar – dinosaurus. Vše velké jí vždycky rozšiřovalo zorničky.
 Navíc čestné místo hned vedle ogara ve VIP řadě v Poslanecké sněmovně je jistě zcela jiná tribuna, než dětské pískoviště.
 Velkého zadostiučinění ze svého postoje zažila tato svazácká údernice nového myšlení, když mohla na nedávné tiskové konferenci prohlásit před celým národem do televizní kamery o právě proběhlém zasedání vlády: „Dneska jsem to šéfovala já“. Myslela tím zasedání vlády. Ogar byl zřejmě zaměstnán jinde.
 Při tomto prohlášení byla jiskra v jejím oku obzvláště třpytivá a plíce se jí nadouvaly tak, že umístit fotku na titul Playboye, číslo by šlo na dračku.
 Leč soudržnost SSSR byla jenom na oko. Když šlo o 101. To byli nesmlouvavě jednotní. Jinak se žrali a napadali navzájem.
 V jedné z frakcí tohoto spolku vznikla skupinka excentristů, kteří z pouze Bůh ví proč, dali najevo, že nehodlají zvednout ploutev pro některé rozhodující zákony. Lze předpokládat, že z jejich sociálního cítění to nepramenilo. Začalo se jim říkat The Rebels tedy rebelové.
 Tady ale bylo nutno jednat. Došlo k dohodě: „Vy se vzdáte poslaneckých mandátů, my vám přihrajeme teplá místa ve státních podnicích.“
 Zřejmě si plácli, protože se dohodnuté uskutečnilo. Ogar to později s velikým rozhořčením vysvětloval: „To je normální. To byl normální deal. (obchod, kšeft, výměna). Takové jsou odvěké ústavní zvyklosti. Nevím, co na tom ti pomatenci mají.“ Nutno podotknout, že každá korupce je deal. (obchod, kšeft, výměna). Prostě něco za něco. Pouze v případě SSSR je to ústavní zvyklost.
 Dobrovolně odstoupivší rebelové byli během jednoho odpoledne nahrazeni vhodnými náhradníky. Zvláštní. Tito náhradníci ještě ráno nevěděli, že jsou poslanci a večer již seděli v lavicích. A hlasovali. To, o čem budou hlasovat, tedy předlohy zákonů, měli zřejmě prostudovány předem. Měli jasno. Byli pro.
 Patrně nikde nepracovali, neměli žádné závazky. Mohli na telefonát či e-mail všeho nechat, dostavit se do Poslanecké sněmovny, složit slib a hlasovat. Velice pružní jedinci. Když se chce, jde všechno. Jeden z nich byl sice pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu, ale to nevadí. Hlas jako hlas. Takové jsou ústavní zvyklosti.
 Během jednoho večera protlačil spolek SSSR všechny sporné zákony, včetně obrovské zátěže státního rozpočtu církevními restitucemi.
 Nepodmíněně odsouzený poslanec, který zastoupil lid v Poslanecké sněmovně a prosazoval jeho vůli, mohl nastoupit do kriminálu.
 To už ani Bůh nevydýchal a seslal na republiku opětovně prudkou povodeň. Tentokrát třífázovou. 29. května 2013, 10.června 2013, a 24.června 2013. Počínáním svých oveček byl Bůh už maximálně rozzloben. V Praze byl 2. - 19.června 2013 vyhlášen nouzový stav.
 Věci se daly do pohybu. Ogar byl donucen (i vlastními stoupenci) podat demisi. Tím padla celá vláda. Dlužno ovšem podotknout, že domluvený „deal“ nebyl hlavním spouštěčem jeho demise.
Jan Sladký