Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nebetyčná drzost soudců

 Rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 21 Cdo 1440/2014 - 456 z 29.prosince 2014, kterým si soudci nadiktovali, jaké platy jim z našich daní a na náš úkor musíme zaplatit a to i zpětně doplatit, mi "pohnul žlučí".
Jsem přesvědčen, že za svůj výkon, který předvádí, za svou aroganci, jak je nezajímá spravedlnost a zejména práva, kterých se domáhají obyčejní občané, si nezaslouží ani to, jak je královsky platíme až dosud.
Rozhodl jsem se k apelu na naše zástupce, které jsme si zvolili, ve kterém jsem vyslovil svůj názor na tento drzý počin "nezávislých soudců" a vyzval jsem poslance k obraně našich práv.
Uvidíme, nakolik jsme se zbavili t.zv. "totality", když nám totalitním způsobem vládnou soudci, před jejichž rozsudky jsme povinni "srazit paty", držet hubu, ochotně si ještě o něco více utáhnout opasky a jim navýšit jejich již tak královské platy. A dokonce zpětně doplatit.
Vláda ještě nerozhodla a již je podáno 1330 žalob na "doplatek". Žádný z těchto "spravedlivých, slušných a čestných a zejména nezávislých" občanů, jejichž úlohou je chránit spravedlnost, neřekne "Dejte to radši babičkám, které nemají ani na léky, protože jim všecho sebere bytová lobby, nebo za to kupte potraviny těm, kteří nemají ani na jídlo. Pro ty vystavujetete v nákupních střediscích koše, aby do nich mohli nakupovat milodary ti slušnější z občanů.
Místo toho tito "nezávislí spravedliví" říkají: Mně ale musíte zaplatit královsky. A doplatit zpětně. Vždyť jste mě dlouho okrádali. Za tu almužnu, kterou mi platíte, přece nemohu vyžít.  

Tady je můj apel na poslance:

   přílohy:  

1)      Metodika Statistického úřadu – výpočet průměrné mzdy.

2)      Sdělení Ústavního soudu

                                                                                                             V Praze 3.února 2015

  Vážený pane poslanče.

Rozsudkem Nejvyššího soudu č.j. 21 Cdo 1440/2014-456 z 29.prosince 2014, kterým si soudci vlastním rozhodnutím vynutili zvýšení svých platů na úkor ostatních občanů a dokonce retroaktivně, se zpětnou účinností, se cítím poškozen na svém základním právu, které mi dává Ústava České republiky.

Cítím se poškozen na svém základním právu účasti na státní moci.

Toto právo účasti na státní moci mi přiznává Ústava České republiky tím, že mi přiznává volební právo. Tím mi Ústava dává právo volit si své zástupce, kteří budou i mým jménem řídit stát. V duchu Ústavy a dle i mé vůle.

Článek 2 Ústavy ČR:

(1)   Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Uvedené tři složky státní moci, které jsou si rovnocenné, jejichž prostřednictvím vykonává lid svou veškerou moc ve státě, mají státní moc rozdělenou do definovaných sektorů.

Je naprosto zřejmé, že pravidla chodu společnosti i jednotlivců, zákony, určuje moc zákonodárná, tedy Parlament. Stát řídí a návrhy na zákony podává moc výkonná, tedy vláda a státní správa. A moc soudní podle takto stanovených zákonů soudí.

 Soudní moc má toto své vymezení moci dokonce zakotveno v Ústavě:

 Článek 95 Ústavy:

(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

 Toto ustanovení staví mimo oprávněnost obecně prosazované tvrzení, že „výklad zákona může podat pouze nezávislý soud“. Tento nesprávný, protiústavní mýtus je nutno vyvrátit.

Soud v tomto případě, (což se často děje) by mohl svým výkladem pozměnit význam a smysl zákona zcela opačně, než byl záměr zákonodárce. V tom případě se soudní moci přisuzuje rozhodující část moci zákonodárné, neboť není rozhodující znění zákona, na kterém se dohodli zástupci lidu, tedy moc zákonodárná, ale konečnou platnost má výklad stanovený mocí soudní.

V případě nejasně formulovaného zákona má právo výkladu zákona opět pouze moc zákonodárná, (má k tomu ustanoven Ústavně právní výbor), který zřetelně vysvětlí, jaký byl záměr přijatého zákona. Soud je potom podle tohoto výkladu zákona povinen rozhodovat.

V případě posouzení souladu jiného právního předpisu se zákonem má soud právo pouze posoudit soulad, či nesoulad se zákonem.

V případě nesouladu předá věc Ústavnímu soudu, který jediný má právo zákonná i podzákonná ustanovení zrušit.

V žádném případě však Ústava nedává soudní moci pravomoc přikazovat, jakým způsobem má zákonodárná, či výkonná moc řešit zjištěný nesoulad. Takový postup je porušením dělby moci ve státě. Soudní moc tak svévolně zasahuje do moci zákonodárné i výkonné. Bez možnosti obrany proti takovému zneužití Ústavou definované pravomoci.

Pane poslanče, jelikož soudci jsou jmenováni na doživotí, ze svých rozhodnutí se nemusí nikomu zodpovídat, nad soudní mocí neexistuje žádný dohled, jste to pouze Vy, občany volení zástupci, kteří dostali od občanů mandát, aby jejich jménem řídili společnost. Pouze Vy, zástupci občanů, jste pod kontrolou lidu a v pravidelných intervalech, při volbách skládáte občanům účty.

Obracím se proto na Vás, abyste základní práva občanů v Parlamentu hájili. Obhajte, prosím, při jednání v Poslanecké sněmovně svůj mandát a pravomoci jednotlivých složek státní moci stejně razantně, jako si překračování své pravomoci arogantním způsobem přisvojuje moc soudní.

Demokracie je přece vláda lidu. Obecně se tento výraz chápe v 2. mluvnickém pádu. Pouze moc soudní si tuto definici demokracie, zřejmě vlastním výkladem, vykládá ve 3. mluvnickém pádu. 

K rozsudku Nejvyššího soudu č.j. 21 Cdo 1440/2014-456 z 29.prosince 2014:

Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy 4. čtvrtletí 2011 – Úvod. (stažno z internetu stránky ČSÚ – Publikace):

Evidenční počet zaměstnanců zahrnuje osoby v  pracovním, služebním nebo členském poměru (kde součástí členství je též pracovní vztah) ke zpravodajské jednotce (dále jen „pracovní poměr“).

Průměrná hrubá měsíční mzda představuje podíl mezd bez ostatních osobních nákladů připadající na jednoho zaměstnance evidenčního počtu za měsíc. Do mezd se zahrnují základní mzdy a platy, příplatky a doplatky ke mzdě nebo platu, odměny, náhrady mezd a platů, odměny za pracovní pohotovost a jiné složky mzdy nebo platu. Zahrnuty jsou částky v daném období zúčtované k výplatě, bez ohledu na to, zda byly ve skutečnosti zaměstnancům vyplaceny.

 Z uvedeného vyplývá, že základem pro výpočet průměrné mzdy je celkový objem vyplacených mezd. Vedle základní mzdy za zákonnou pracovní dobu též všechny příplatky a doplatky ke mzdě, odměny, náhrady mezd a platů odměny za pracovní pohotovost a jiné složky mzdy nebo platu.  

Jinými složkami mzdy je i mzda za práci přesčas, tedy nad stanovenou pracovní dobu a za práci ve dnech pracovního klidu, která je honorována výrazně vyššími tarify, odměny k životním jubileím i jiné odměny např. za mimořádný pracovní výkon, či za ztížené pracovní prostředí.. 

Je správné, aby základní plat soudce za zákonnou pracovní dobu, který se ze zákona odvíjí od ukazatele Českého statistického úřadu o průměrné mzdě, byl stanoven z celkového objemu vyplacených mzdových prostředků, ve kterém jsou započteny i složky mzdy vyplacené nad mzdu za zákonnou pracovní dobu?

Vypovídá ukazatel Statistického úřadu o výši průměrné mzdy za zákonnou pracovní dobu?

 Počin soudců Nejvyššího soudu, jejich rozhodnutí o nároku na vyšší vlastní platy soudců a diktát vládě, jak má postupovat, vyvolává řadu otázek: 

1)                Je v pravomoci soudní moci, určovat výkonné moci, jakým způsobem je povinna vypočítávat průměrnou mzdu? Argument Ministerstva spravedlnosti, že toto přísluší pouze moci výkonné, Nejvyšší soud zamítl. Svým rozsudkem potvrdil, že soudní moc může zasahovat do řízení státu. Je to tak v pořádku? Odpovídá to Ústavou stanovené dělbě moci ve státě?

2)           Soud přisvědčil argumentaci žalobkyně, že stát chybně použil jako základ výpočtu platů soudců ukazatel statistického úřadu průměrná měsíční hrubá mzda – fyzické osoby a nikoli ukazatel průměrná měsíční hrubá mzda – přepočtené počty, který, dle NSS, zohledňuje délku pracovních úvazků.  Zdůvodnil to argumentem, že … v souladu se zákonem je pouze takový postup, při němž bude zohledněno také to, zda fyzická osoba (zaměstnanec) dosáhla do výpočtu zahrnutou „měsíční mzdu“ výkonem práce po plnou, nebo jen po kratší pracovní dobu.  Má tento argument reálný základ?

3)                Dosáhne se nápravy, bude dán průchod spravedlnosti, použije-li se jako základ ukazatel průměrná měsíční hrubá mzda – přepočtené počty, protože  podle Nejvyššího soudu pouze ten vypovídá o průměrné mzdě za plnou pracovní dobu?

4)                V obou ukazatelích Statistického úřadu se vychází z celkového objemu vyplacených mzdových prostředků. Ukazatel Statistického úřadu  průměrná měsíční hrubá mzda – fyzické osoby je snížen nižšími mzdami za zkrácený pracovní úvazek. Počítá se počet pracovních poměrů. bez ohledu na jejich délku. Zkrácený pracovní poměr ale může být, a často i bývá, i vedlejší pracovní poměr. Mzda je součtem, fyzická osoba zůstává jedna.

I v ukazateli průměrná měsíční hrubá mzda – přepočtené počty, se vychází z celkového objemu vyplacených mezd. Jsou tedy v tomto ukazateli započteny (dle metodiky Statistického úřadu) i veškeré příplatky a doplatky ke mzdě nebo platu, odměny, náhrady mezd a platů, odměny za pracovní pohotovost a jiné složky mzdy nebo platu a zejména mzdy za práci přesčas, a práci ve dnech pracovního klidu, která je honorována výrazně zvýšenými tarify,  pracovní pohotovosti, konané mimo pracovní dobu.

Odměny k životním výročím,  pracovní pohotovosti a zejména práce přesčas a ve dnech pracovního klidu např. lékařů, zdravotníků, energetiků, záchranářů, hasičů, řidičů dálkových kamionů, nebo pilotů, příplatky za ztížené pracovní podmínky (např. ve velkých výškách, hlučném, nebo jinak škodlivém prostředí) výrazně ovlivňují tento ukazatel směrem vzhůru.

(příloha 1)

5)                Z uvedeného je zřejmé, že ani jeden z uvedených ukazatelů neudává přesnou hodnotu průměrné mzdy za zákonem stanovenou pracovní dobu. Který ukazatel se více přibližuje  reálné hodnotě?

6)                Je to hodnota přepočtených počtů, ve které jsou započteny i hodnoty částek vyplácených nad hodnotu práce za zákonnou pracovní dobu a tento výpočet je oproštěn od zkrácených pracovních úvazků?

7)                Nebo je to hodnota označovaná – fyzické osoby, do které je též započítána hodnota částek vyplácená nad hodnotu práce za zákonnou pracovní dobu, ale tato statistická chyba je výrazně eliminována započtením příjmů za zkrácený pracovní úvazek? 

8)                Je správné, aby se plat soudců za normální pracovní dobu odvíjel kromě skutečné průměrné mzdy za zákonnou pracovní dobu, také z odměn za práci přesčas, pracovní pohotovosti konané mimo řádnou pracovní dobu, příplatky za stížené pracovní podmínky, nebo i z mimořádné odměny při životním jubileu?

           (opět příloha 1)

9)                Budou soudci po zvýšení platů podle jejich představ, pracovat přes čas, ve dnech pracovního klidu, ve ztíženém prostředí, držet pohotovosti za svůj základní plat? Když mají přesčas i pohotovost započtenu v základním platu?

10)            Vzdají se soudci po zvýšení platů podle jejich představ mimořádných odměn, když je budou mít započítány již v základním platu? Podívejte se na stránky Statistického úřadu. Ve 4. čtvrtletí výrazně (o několik tisíc) stoupá průměrná mzda. To se vyplácejí odměny.

11)            Jestliže připustíme, že stát ve svých výpočtech použil ze dvou údajů statistického úřadu nižší údaj o průměrné mzdě, byli tímto krokem poškozeni pouze soudci, případně poslanci, nebo prezident?

12)             Z průměrné mzdy se vychází nejen při výpočtu platů soudců, ale i při výpočtu valorizace důchodů (2,5 milionů důchodců), dále při určení míry inflace, z čehož se následně odvíjí úroková sazba. Při použití vyššího ukazatele průměrné mzdy by míra inflace byla vyšší a třeba by nebyl nutný zásah České národní banky, která znehodnotila úspory všech občanů. Prosadí-li soudy svůj neoprávněný, protiústavní a účelový názor, budou kompenzovány ztráty všem občanům?

13)            Nebo pouze soudcům? 

Z uvedeného je zřejmé, že Nejvyšší soud sám rozhodl, který ukazatel je pro soudce výhodnější, aniž by si vyžádal znalecký posudek od Českého statistického úřadu o vypovídací schopnosti obou ukazatelů a jakým výpočtem bylo obou ukazatelů dosaženo. Sám Nejvyšší soud tento vyšší ukazatel označil za jediný správný.

Bez hlubšího rozboru vypovídací schopnosti obou ukazatelů. Nejvyšší soud rozhodl na základě své úvahy: Ten vyšší ukazatel je ten je jediný správný, neboť ten je pro nás výhodnější.

Znaleckým posudkem, nejlépe odborníkem z ČSÚ, který se výpočtem průměrné mzdy zabývá, by se s největší pravděpodobností ukázalo, že vláda pro výpočet platů soudců použila ten správný ukazatel, neboť ten se více přibližuje průměrné mzdě za zákonnou pracovní dobu, bez veškerých navýšení za přesčasy, pohotovosti, odměny řádné i mimořádné a.t.d. Zejména by tento posudek obsahoval výčet vstupních dat, tedy co vše se do mzdy započítává.

Z kusých informací, které prozatím pronikly na veřejnost, rozhodl Nejvyšší soud na popud soudkyně krajského soudu.

Jelikož se po rocích Kalouskova „zamražení“ důchodů opět blížila valorizace důchodů a protože jsem věděl, že je podaná ústavní stížnost ve věci diskriminace důchodců s pozdějším datem výplaty,  upozornil jsem osobním dopisem předsedu Ústavního soudu, že v podatelně leží tato stížnost a že by Ústavní soud měl tuto stížnost projednat přednostně, což mu umožňuje § 39 zákona o Ústavním soudu, nazvaný Naléhavost věci. Zejména proto, že předmět stížnosti vysoce překračuje vlastní zájem stěžovatelky, neboť dopadá na velký počet občanů. (přes 2 miliony)

A že by Ústavní soud tak měl učinit, aby zabránil opětovnému porušení rovnosti práv občanů v lednu 2015.

Ústavní soud mi prostřednictvím JUDr. Petra Chládka odpověděl, že nemůže zahájit odpovídající řízení na základě neformálního podnětu, či dokonce z vlastní iniciativy, ale výhradně na základě regulérního návrhu osoby k tomu aktivně legitimované.

 Z tohoto pohledu opět vyvstávají otázky:

a)          Byla soudkyně krajského soudu osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby a následně dovolání k Nejvyššímu soudu?

b)          Jednala paní soudkyně krajského soudu na základě regulérního návrhu osoby aktivně legitimované, nebo z vlastní iniciativy?

 Další otázky, které vyvstávají v souvislosti s rozsudkem nejvyššího soudu:

 Všechny řády, zákonně upravující jednání soudů, tedy Občanský soudní řád, Soudní řád správní i zákon O Ústavním soudu uvádějí případ, kdy je soudce vyloučen z jednání.

 Jedná se o podjatost v projednávané věci:

 § 14 Občanského soudního řádu:

(1)          Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti.

 § 8 Soudního řádu správního:

(1)          Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich po měr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

(2)          Soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi senátu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu.

 § 36 zákona č.192/1992 Sb., o Ústavním soudu:

(1) Soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

 Z uvedeného m.j. vyplývá, že žádný soudce nesmí rozhodovat v žádném řízení, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Tedy v řízení, na jehož výsledku  bude mít osobní zájem.

V případě řízení, ve kterém se rozhoduje i o výši jeho vlastního platu, je jeho podjatost nepochybná. A to i když „oficiálně“ soudy rozhodovaly v případě jedné, konkrétní osoby a vynesly rozsudek vztahující se pouze k této osobě. I v tomto řízení si byli soudci dobře vědomi, že rozsudek bude mít obecný dopad. Že tedy profit z tohoto rozsudku dopadne i na ně samotné. I v tomto případě je podjatost soudců nepochybná. (dle zákona postačí mít pochybnost o nepodjatosti)

 Dokonce je povinností soudce svou podjatost ohlásit předsedovi senátu a jednání se neúčastnit.

Ze zákona je tedy zakázáno soudcům rozhodovat m.j. o svých vlastních platech.

Nastupují tedy další otázky:

1)      Porušili soudci soudů všech stupňů zákon, jestliže se takového řízení zúčastnili?

2)      Porušili soudci zákon tím, že svoji podjatost neoznámili předsedovi senátu?

3)      Je pravomocný rozsudek, který vydali vyloučení soudci, kteří svou účastí na řízení porušili zákon?

4)      Neměli by soudci za toto vědomé porušení zákona být pohnáni k odpovědnosti?

5)      Platí zákony i pro soudce?

 Co je to vůbec ta totalita, o které se neustále hovoří?

 Matematická suverenita soudu, který tvrdí, že jediný správný výpočet platů soudců je z té vyšší průměrné mzdy, kterou uvádí Statistický úřad, je udivující zejména uvědomíme-li si, že tentýž soud není schopen pochopit výpočet starobního důchodu, není schopen pochopit, že když má jeden důchodce každoročně valorizován důchod od 2. ledna a druhý též každoročně až od 24.ledna, že ten druhý občan je diskriminován. A každoročně okraden. Doživotně.

Uvědomíme-li si, že soudy nejsou schopny pochopit, že když pro OSVČ nastaví odlišné podmínky odchodu do předčasného důchodu, že tím diskriminují všechny OSVČ. A porušují tím základní lidské právo rovnosti občanů před zákonem.

To je spravedlnost? To je rovnost práv?

 Na vysvětlenou dodávám, že jsem si vědom, že i soudci jsou občané České republiky. Že tedy mají svá práva jako každý jiný občan. Mohou však svá práva hájit pouze způsobem, jaký demokratický systém umožňuje každému jinému občanovi.

I soudci mají svojí soudcovskou unii. Ta může jednat s mocí výkonnou, tedy vládou tak, jako odborové svazy hájí zájmy zaměstnanců při jednání v tripartitě.

Nemohou však, a zákon jim to výslovně zakazuje, zneužívat své postavení, povyšovat své postavení na výsadní tím, že svojí rozhodovací pravomoc budou zneužívat ve svůj vlastní prospěch. Že si budou zneužitím pravomoci zvyšovat svá práva nad úroveň, jakou má běžný občan. A svými rozsudky zasahovat do pravomoci moci zákonodárné i výkonné.

 Článek 1Listiny základních práv a svobod:

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.  

Tedy i soudci jsou rovní v důstojnosti i v právech. Ani zde není soudcům přiznáno jakékoli privilegium, výsadnější práva, než všem ostatním občanům.

 Považuji za velice nedemokratické a zejména nespravedlivé, aby se zástupci lidu, a tím i všichni občané, povinně a bez odporu podřizovali rozhodnutím soudců, kteří sami zákon porušili.

Tím, že rozhodují ve věcech, ze kterých jsou ze zákona vyloučeni. To považuji za zneužití pravomoci veřejného činitele.

A to je trestný čin.

Pane poslanče. Dejte, prosím, v Parlamentu důrazně najevo, že zákonodárnou mocí je pověřen Parlament.

Že zákony tvoří a právní prostředí v České republice určuje vláda v součinnosti s Parlamentem. A že úkolem soudní moci je soudit podle zákonů, které stanovíte Vy.

Že žádná složka státní moci, tedy ani ta soudní, nesmí samozvaně přebírat absolutní moc ve státě. A že zákony, zejména ty ústavní, platí i pro soudce.

Doporučuji vyžádat si odborný znalecký posudek (nejlépe přímo od Českého statistického úřadu), který jasně definuje vypovídací schopnost obou ukazatelů průměrné mzdy a zejména definuje soubor vstupních údajů. Co vše se do úrovně mezd na vstupu započítává.

Jan Sladký 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pouze jako zajímavost uvádím, že shora uvedené otázky jsem zaslal (elektronicky) panu Moravcovi s předstihem do ČT1 před jeho pořadem Otázky Václava Moravce. Po čerstvém vyhlášení rozsudku Nejvyššího soudu, kdy bylo ohlášeno, že budou pozváni předsedové nejvyšších soudů. Pan doktor Šámal, pan doktor Rychetský a pan doktor Baxa.

Velice zajímavé bylo, že se mi vrátilo automatické přijetí zprávy. Ovšem asi po 30 minutách mi přišel „živý“ e-mail od pracovníků televize, ve kterém mne ujistili, že mé otázky včas předají týmu pana Moravce.

Vysvětluji si to tak, že se jim mé otázky líbily a jistě i oni by chtěli znát odpovědi. Z úst těchto představitelů. Ovšem „ostrý“ a „nesmlouvavý“ pan Moravec ani jednu otázku nepoužil. Pouze dal představitelům soudní moci uctivě prostor, aby jako vrcholní představitelé demonstrovali sílu a rozhodovací převahu v řízení státu a silou své autority podpořili požadavek (spíše diktát) soudců, kteří byli, chudáčci, dlouhá léta státem okrádáni. Potvrdil tak, že pořad je opravdu Otázkami Václava Moravce. To, co jsem mu navrhoval já, nebyly otázky Václava Moravce.

 Jan Sladký