Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč chybějí peníze ve státním rozpočtu.
 
V této lekci se budeme věnovat daním. Nejprve malé opáčko, neboť značná část veřejnosti se globálním pohledem nezabývá. Pro tuto část veřejnosti jsou daně to, co vidí na výplatní pásce a žije v přesvědčení, že daně musíme platit všichni a tudíž jsme na tom všichni stejně. To je, bohužel, veliký omyl a pravá příčina toho, že ti co rozhodují si mohou dělat co chtějí aniž by tím pobouřili veřejnost. Nelze se potom divit, že tito mocní rozhodují především ve svůj prospěch.
 Tak tedy již okřídlené, co slýcháme od současného vedení: Je třeba snižovat daně přímé a daňovou zátěž veřejnosti přenášet na daně nepřímé.
 Daně přímé jsou daně, které platí všichni ze svých příjmů. Vychází se z toho, že každý jedinec v produktivní části svého života produkuje (pracuje). Za tvorbu této produkce je odměňován mzdou. Invrstor (producent) o něho vykupuje pracovní sílu. Část své mzdy předává státu, neboť ten mu zajišťuje služby, které by sám nebyl schopen zajistit. Tedy kupuje si služby státu. Mezi tyto služby patří např.:
1)      Zajištění vnější i vnitřní bezpečnosti – armáda a policie.
2)      Veřejně prospěšné investice – např. výstavba dopravní infrastruktury – silnice, dálnice, železnice.
3)      Zajištění výchovy a vzdělání mládeže – školy.
4)      Zajištění rozvoje vědy
5)      Hmotné zajištění té části populace, která není schopna se sama zúčastnit hospodářské soutěže. Důvody jsou věk, tělesný, nebo duševní handicap.
6)      Státní aparát, který tyto činnosti koordinuje.
Funkcí (služeb) státu by bylo možno vyjmenovat více, toto jsou ty základní. Na financování těchto služeb (chodu státu) se podílíme všichni. Tím, že část své mzdy (výdělku – příjmu) předáváme státu. Zde je však již rozdíl, jakým podílem. Vždy platila tzv. daňová progrese. Tato daň se vždy platila procentem z příjmu. Toto procento s výší příjmu vždy (až do nástupu pravicových sil, do roku 2007) výrazně stoupalo. Tato zdánlivá nelogičnost a nespravedlnost měla své důvody.
 Občanům s nejnižšími příjmy ubírala co nejméně, případně vůbec nic. Tato skupina by se po zaplacení vysoké daně propadla do sociální sítě a stát by jí musel dotovat sociálními dávkami. Vybral by tedy daně a opět by je jinou cestu vracel. Navíc má tato praxe významný celospolečenský prorůstový ekonomický efekt. Umožňuje investorům (podnikům) vykupovat pracovní sílu s nízkými mzdovými náklady, neboť tato vrstva občanů tvoří významnou část zaměstnanců, ne-li drtivou většinu.
 Progresivní, s výší platu velmi výrazně stoupající daňový odvod má totéž ekonomicko celospolečenské opodstatnění. Daň z příjmů, o které je řeč, se platí pouze z toho co si jedinec ponechává pro svou vlastní spotřebu. U zaměstnance tedy celý jeho plat, u živnostníka, či podnikatele pouze ta část jeho zisku, která tvoří jeho osobní spotřebu. To má příznivý ekonomický dopad. Základním ekonomickým požadavkem je z celkové produkce co nejmenší díl přidělit do spotřeby a co nejvyšší část investovat zpět do hospodářské činnosti. Tuto základní ekonomickou zásadu vysoké progresivní zdanění vrcholně splňuje. Každý živnostník tak raději reinvestuje svůj zisk do rozvoje svého podniku, než by platil vysoké daně. U zaměstnanců je vysoké zdanění výraznou brzdou pro vyplácení neúměrných mezd. Postihuje totiž pouze nejvyšší platy, které se již neodvíjejí od podaného výkonu, ale v naprosté většině jsou „udělovány“ vlastním rozhodnutím, odsouhlasením pomocí vlastní pravomoci, případně jánabráchismem dozorčích rad. Zvláště citelná je tato praxe u podniků plně vlastněných státem, nebo s výraznou účastí státu. Takto vlastním rozhodnutím stanovené platy jsou vlastně výdajem státního rozpočtu, lépe řečeno tunelem do tohoto rozpočtu.
 Přiměřenost mezd by měla podléhat mzdové kázni, mzdové morálce. Zejména ve vztahu ke stavu ekonomiky státu, i podniku. To nefunguje, jelikož kázeň a morálka vymizely nejen z našeho slovníku, ale zejména z našeho života a zejména z řad těch nejmocnějších, kterým společnost delegovala přemrštěná práva, zvláště právo určovat si sám svůj plat. Je-li už management tak neukázněný a zneužívá-li svá práva ke svému neopodstatněnému prospěchu, pak je velice správné, je-li povinen značnou část (32%, v mnoha státech i více) svého neodpovědného počínání odevzdat státu do jeho rozpočtu.
 Zavedením rovné daně a zavedením „stropu“ zdravotního i sociálního pojištění tato brzda zcela padla.
Pro větší názornost uvádím tabulku (sazbu) progresivní daně, jak platila vždy, až do 31.12.2007:
Uvádím jí proto, že drtivé části zaměstnanců je tato sazba neznámá. Znají jí pouze mzdové účetní a to ještě ne všechny.
Tedy tabulka:
 
Základ daně
Daň
Ze základu přesahujícího
od Kč
do Kč
0
10 100
12%
 
10 101
18 200
1 212 Kč + 19 %
10 101
18 201
27 600
2 751 Kč + 25 %
18 201
27 601
a více
5 101 Kč + 32 %
27 601
 
Tuto progresi daní z příjmů radikálně zlikvidovala ta nejsprávnější, tedy tvrdě pravicová politika, které se podařilo uchvátit v posledních čtyřech letech moc ve státě. A to prosazením absolutní totality kapitálu současně s likvidací i nepatrných náznaků solidarity. Přeloženo do češtiny: Tvrdým nadřazením preferencí jedince nad společným úsilím (prací) všech občanů jako příslušníků jednoho státu. Tedy nadřazením egoismu nad kolektivem.
 Svou politiku obhajuje propagandou, tedy hesly, které si nikterak nezadají s manipulací s veřejným míněním užívanou v tvrdě totalitních režimech. Protože se učí z historie i z vlastní zkušenosti, je tato manipulace velice účinná a dokáže obalamutit značné procento veřejnosti.
Základní heslo těchto „ekonomických“ kormidelníků je, že progresivní daň je trestáním těch nejúspěšnějších a že spravedlivé je, aby platili všichni stejnou, tzv. „rovnou“ daň. To je argument, proti kterému se těžko bojuje. Tito novodobí vládci to dobře vědí, proto tento argument používají a zdůrazňují. Zneužívá totiž lidskou touhu po spravedlnosti.
 Ale právě tato argumentace je zločinem proti veřejnému mínění. Vysoká progresivní daň totiž nezasahuje ty nejúspěšnější, alespoň ne ty, kteří jsou tak veřejným míněním vnímáni, tedy ty nejpracovitější. Ti, kteří vlastní pílí budují svůj podnik, myslí především na svůj podnik. Vydělají-li peníze, reinvestují je především do rozšiřování svého podniku. Vysoká progresivní daň postihuje především ty, kteří si přihrávají obvykle vlastním rozhodnutím, zneužitím pravomocí ze společného díla do vlastní kapsy. A to bez ohledu na úspěšnost své práce a stav instituce, kterou řídí. Vysoká progresivní daň je účinnou brzdou proti nemravným, nezaslouženým platům. Jestliže současný ministr financí naznačuje, že bude muset "něco" udělat proti nemravným platům manažerů státních firem a přitom ponechá rovnou daň, nelze mu věřit. To je volání po regulaci, která nemůže mít úspěch.
 Těm tato totalitně kapitalistická ideologie rovnou daní uvolnila ruce. Nebo se snad domníváte, že pánové Hušák, Dvořák, Žaluda jsou tak úspěšní? Jsou tak výjimeční?
 Co znamená rovná daň, zavedená pro roky 2008 a 2009 a jak poklesl příjem státního rozpočtu vyplývá opět z tabulky:
       
 

2007

 

 

 

 

 

 

Hrubá mzda

Zdrav. poj.

Soc. poj.

Základ daně

Daň

Sleva daň

Daň

Za rok

1

2

3

4

5

6

7

8

10000

450

800

8 750

1 050

600

450

5 400

15 000

675

1 200

13 125

1 787

600

1 187

14 241

20 000

900

1 600

17 500

2 618

600

2 018

24 216

30 000

1 350

2 400

26 250

4 764

600

4 164

49 962

50 000

2 250

4 000

43 750

10 269

600

9 669

116 028

100 000

4 500

8 000

87 500

24 269

600

23 669

284 028

150 000

6 750

12 000

131 250

38 269

600

37 669

452 028

200 000

9 000

16 000

175 000

52 269

600

51 669

620 028

300 000

13 500

24 000

262 500

80 269

600

79 669

956 028

400 000

18 000

32 000

350 000

108 269

600

107 669

1 292 028

               

2008 -2009

 

 

 

 

 

 

Hrubá mzda

15%

Sleva

Daň

Za rok

Daň 2007

Ztráta z 1 mzdy

60 000 mezd

1

2

3

4

5

6

7

8

10000

1 500

2 070

0

0

5 400

5 400

324 000 000

13 800

2 070

2 070

0

0

5 844

5 844

350 640 000

15 000

2 250

2 070

180

2 160

14 241

12 081

724 860 000

30 000

4 500

2 070

2 430

29 160

49 962

20 802

1 248 120 000

50 000

7 500

2 070

5 430

65 160

116 028

50 868

3 052 080 000

100 000

15 000

2 070

12 930

155 160

284 028

128 868

7 732 080 000

150 000

22 500

2 070

20 430

245 160

452 028

206 868

12 412 080 000

200 000

30 000

2 070

27 930

335 160

620 028

284 868

17 092 080 000

300 000

45 000

2 070

42 930

515 160

956 028

440 868

26 452 080 000

400 000

60 000

2 070

57 930

695 160

1 292 028

596 868

35 812 080 000

 

Co nám vypovídají tabulky?

V obou tabulkách vycházím z měsíčního příjmu. V horní tabulce jsem znázornil stav, který platil do 31.12.2007. Roční výši daní ukazuje až sloupec 8. Výpočet se prováděl takto: Z hrubé mzdy se odečetlo zdravotní a sociální pojištění. Vznikl základ daně (sl. 4). Z tohoto základu se vypočítala daň (progresivní podle tabulky v textu). Od takto vypočtené daně se odečetla sleva na dani. Každému bylo odečteno 600,-Kč. Další slevy (které se sčítaly) byly na manželku, pokud neměla vlastní příjem a na děti, případně handicapované členy rodiny.Já uvádím 600,- Kč (na poplatníka). Tedy 600,-Kč. (sl. 6). Výsledek byla daň stržená přímo účtárnou. (s. 7). Celková daň za rok, tedy příjem státního rozpočtu je ve sl. 8. S růstem příjmu daň výrazně stoupala.

V další tabulce je stav, který byl zaveden v r. 2008 a 2009. Co se změnilo?

1)      Platba zdravotního i sociálního pojištění byla stanovena jako neodčitatelná položka. Daň se stanovuje z tzv. superhrubé mzdy. Světová rarita. Ti s nejnižšími příjmy platí daň i z toho, co státu již jednou zaplatili. To se netýká těch s nejvyššími příjmy, neboť ti už sociální a zdravotní pojištění po většinu roku neplatí.

2)      Pro všechny platí jednotná daň 15%. Sleva na dani (poplatník) je stanovena na 2.070,-Kč

Tím se obrovsky sníží příjem státního rozpočtu. Sleva na dani způsobí, že do příjmu 13.800,-Kč/měs,- se daň neplatí vůbec. To je úlitba nejnižším příjmům, aby se nebouřily. Získají tak 450-900,-Kč/měs. Kdysi se tomu říkalo držhubné.

Toto Šalamounské řešení, na první pohled spravedlivé, má v sobě skrytý efekt. Daň je sice rovná, pro všechny stejná, zdánlivě spravedlivá, ale úlevy proti minulému stavu progresivně rostou s výší příjmů a to velmi výrazně.Přeloženo do češtiny: Nejnižší příjmové skupiny (do 13.800,-Kč/měs., si polepší o 450-900,-Kč/měs.   Pocítí ale výrazně zdražení všeho zboží, zejména potravin, zvýšením platby DPH a daně spotřební. Přesunutí daní z přímých do nepřímých má za úkol vyrovnat ztráty příjmů státního rozpočtu z přímých daní.   Ztrátu příjmů státního rozpočtu ukazuje opět řádek 150.000,-Kč, který opět beru jako průměr nadprůměrných mezd. Při 60.000 těchto mezd přestavuje ztráta 12.412.080.000,-Kč.Tedy téměř 13 miliard ročně. Za dva roky 2008 a 2009 26 miliard korun, které chybí ve státním rozpočtu.

  Zato vysokopříjmové skupiny si výrazně polepší. U mzdy 150.000,-Kč/měs každý měsíc 17.239,-Kč, tedy  206.868,-Kč za rok. Pánové Žaluda, Dvořák, Hušák 49.739,-Kč každý měsíc, tedy 596.868,-Kč za rok. V roce 2008 a stejnou sumu v roce 2009. Připomínám, že tito pánové platí zdravotní i sociální pojištění pouze v lednu, únoru a trochu v březnu. Po zbytek roku neplatí na pojištění ani korunu, pouze takto ulevenou „rovnou“ daň.

Co z těchto údajů vyplývá?

  Drtivé většiny občanů, jejichž platy (mají-li vůbec práci) jsou do 18.000,-Kč/měsíc se tato „úprava“ dotkne minimálně, zaplatí ve zvýšené DPH, spotřební dani, dani z nemovitosti a dalších to, co stát ulevil těm nejbohatším. Dalším přispěvatelem jsou důchodci, protože i ti musí jíst, jimž byl pro jistotu zmrazen důchod. Platit mohou. Stejně mají prachů plné štrozoky.

Nebo si snad někdo myslí, že kdyby bral 400.000,-Kč měsíčně, že by ho zruinovalo, kdyby rohlík zdražil ze 3,50,- na 4,20,-Kč a máslo z 24,- na 26,-Kč?

 

Jan Sladký