Jdi na obsah Jdi na menu
 


Koaliční smlouva. Překlad do hovorové češtiny.

17. 10. 2010

  Koaliční smlouva, programové prohlášení vlády – překlad do hovorové češtiny.

  Čas oponou trhnul, proběhly volby, padly zábrany. Pravice oslavila totální vítězství, její předvolební strategie triumfovala. Spadla prostěradla z maňáskových divadélek. V plné nahotě se odhalilo, že Kašpárek, princezna i monarcha král, jsou pouhý kus hadru navlečený na chlupaté ruce brutálního Ramba. Odhalily se ty pobryndané ubrusy, kelímky od piva, tácky od hořčice. Někde i ty symbolické samopaly.

  Předvolební strategie třístranného bratrstva vyšla na 120%. Občané, kteří měli dost pravicové politiky, a důrazně se dožadovali změny, byli strategií zmanipulováni tak, že prosadili změnu která upevnila pozici pravicové politiky vrchovatou měrou. Takovým způsobem, že to ani pravice sama nečekala.

  Svůj triumf dala pravice okamžitě najevo. Přestože volby vyhrála ČSSD, koaliční bratrstvo nečekalo ani koho prezident pověří sestavením vlády a okamžitě, druhý den zahájilo „koaliční vyjednávání“.

  Převahou 118 hlasů se jim nafoukly plíce. Odhodili jakékoli servítky a okamžitě demonstrovali demokracii podle svých představ. Názorně předvedli, kdo je v České republice pánem na prvním zasedání Poslanecké sněmovny, kde vláda „žádala o důvěru“. Předseda vlády Nečas přečetl stručně Programové prohlášení a více se koaliční bratrstvo s nikým nebavilo. Nechali opozici (vítěznou stranu ve volbách) vypovídat stylem: „co nám ještě povíš, žvatlo.“ Na námitky opozice nereagovalo, jeho reprezentanti spali, dobře se bavili, četli noviny, odcházeli se občerstvit do daňovými poplatníky dotovaného bufetu. Pak zvedli 118 ploutví a šlo se domů.

  Přeloženo do češtiny: Teď tu vládneme my, všechno bude tak, jak určíme my. Komu se to nelíbí, může si stěžovat na lampárně. Protože v Parlamentu sedí zástupci lidu, směřuje tento vzkaz všem občanům. Diktujeme my, vy budete poslouchat. Povídat si můžete co chcete.

  Kalousek to řekl otevřeně: „když to nepůjde dohodou s opozicí, tak to půjde 118 hlasy.“ A basta. Dali jste nám hlas, tak skákejte, jak budeme pískat. Tak vypadá demokracie. My vám dáme v kostele hvízdat a svatým se pošklebovat.

  Pamětníkům to jistě připomíná to, co už slyšeli. „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, „S nepřáteli rázně skoncujeme“ a „Republiku si rozvracet nedáme“. To byla ale totalita. Teď budete skákat na základě demokratických principů. Demokracie je to, co určí trojkoaliční bratrstvo.

  Okamžitě se projevilo, kdo je nastrčená figurka a kdo ve skutečnosti vládne. Předem před volbami upečená koalice má ale i stinné stránky. Pro samotnou koalici. Zejména pro dosud jedinou pravičáckou stranu ODS. Přestože ve volbách zaujala těsně druhé místo a její předseda byl pověřen sestavením vlády, v koalici byla odsouzena k podřadné roli posluhy.

  Důvod je prostý. Pouze v této koalici má bratrstvo rozhodující převahu v Parlamentu. Rozzlobila-li by se kterákoli z „nových“ stran a vystoupila, ztrácí pravice vládu a nastupuje levice.

  To pravice nemůže připustit. Neznamenalo by to pouze prestižní ztrátu vlády. O tu pravici ani nejde. Držení vládní moci ale umožňuje určovat pravidla přerozdělování peněz ve státě. Výrazně tunelovat státní rozpočet vrstvou mocných bohatých a ztráty státního rozpočtu ždímat ze střední a nejnižší vrstvy. Ztráta vlády by znamenala konec prebend, které dosud za 3 roky pravice silou 101 hlasů prosadila. 

  Jednání investigativního novináře a rentgenově průhledného knížete, který zřejmě jednání prospal, takže za jeho stranu musel jednat chemik uchvácený vlastní genialitou v oboru ekonomiky a finančnictví, s vlídnou tváří lídra dosud nejsilnější pravicové strany se neslo v duchu: „Buď nám dáš, co chceme a budeš dělat to, co určíme, nebo odcházíme z koalice.“

  Předvolební hesla byla zapomenuta. Kníže který zůstal i nadále průhledný, se probudil pouze jednou. Když se jednalo o post ministra zahraničí. To mu umožní vídat se se spřátelenými šlechtickými rody často a za peníze daňových poplatníků. Do úsporných škrtů zatím zasáhl pouze jednou. To když prohlásil, že bude-li třeba, bude se muset prodat zámek Štiřín. Lze si snadno představit, že některému ze šlechtických přátel se zachtělo právě tohoto zámku. Není divu, jedná s o jediný zámek, který je za peníze daňových poplatníků astronomickými náklady udržován v precisním stavu.

  Chemik, který za něho jednal, se žádným heslem před volbami neprezentoval. Aby na sebe neupozornil. Pouze pokračoval v předvolebním zastrašování kam dospějeme, jestliže si neutáhneme opasky. A začal utahovat. Především nejchudším. Úderné heslo jménem věcí veřejnosti: Vyšší daně pro bohaté? ANO. Poplatky ve zdravotnictví? NE. PROTI DINOSAURŮM, zní už jako pověst dávných časů.

  Investigativní novinář Radek John působí dojmem chlapečka, kterému půjčili šlapací autíčko. Není divu. Vládní servis je jistě jiná káva, než deset deka salámu z promaštěného papíru v redakčním koutku. Nejenže klidně zasedl ku dubovému stolu s největším z dinosaurů, ale naučil se již i jeho píseň: Jsme rázně proti zvyšování daní. Ty zvyšovat nebudeme. (do češtiny přeložím později). Poplatky ve zdravotnictví? ANO!! ANO!! A výrazně vyšší. Přece nechcete, aby zdravotnictví financovali i ti nejbohatší. Myslím, že již se vpili. A Radek který má, jak známo, jazyk vybíravý, našel již v tom víně chuť.

  Veřejnosti uvědom si, komu jsi dala hlas a plácej nás po ramenou.  Prosadili jsme svůj volební program. Prosadili jsme zrušení poplatku za položku na receptu. Ten ti přece nejvíce vadil. Ne? No a vidíš. Zabrali jsme a je pryč. Když si půjdeš vyzvednout léky, které ti předepsal lékař, už nebudeš platit za každou položku (lék). Zaplatíš za recept jako takový a daleko více. Zvýšíme (a radikálně) i doplatky za léky. Ale ten nesmyslný poplatek za položku jsme zrušili. To jsme kabrňáci.

  Zaplatit lékárníkovi za recept, který ti napsal lékař, je přece logické. To má logiku. Zřejmě za to, že se lékárník zvedl ze židle a šel Ti k pultu prodat své zboží. V Řecku vypláceli odměny za včasný příchod do práce. To je ale něco jiného.

  Dinosaury jsme rozdrtili stejně, jako kdysi komunisti údernou pěstí dělnické třídy rozdrtili jako červy imperialisty a válečné štváče.

  Lze si jistě snadno představit investigativního novináře, jak radikálně hřímá ve svém pořadu proti takovým nešvarům a útokům na demokracii, jako je smluvně, pod likvidační pokutovou sankcí popírat svobodné právo poslance rozhodovat se podle vlastní vůle a podřizovat ho k poslušnosti k centrální ideologii úzkého vedení. No ale čo bolo, to bolo. Terazky som majorom. Objektivně vzato, nelze se divit. Sám je povinen srážet paty a hovořit pouze je-li tázán. Vedení strany třímá pevně v ruce bezpečnostní agentura ABL. Obsadila významná místa u vesel. A tak přines zlaté číše, páže, a dolej vína, dolej výš. Zásadový Radek vesel káže.

   Chemik Kalousek, obdařený genialitou ekonomie, může v takto vyčištěném prostředí hrdě prohlašovat: (Právo 14.8.2010): Jsem zkušený dinosaurus, vyzrálý veleještěr a jsem na to hrdý.

  Je nutno poznamenat, že dinosaurus, několikatunový kolos, měl mozek velikosti vlašského ořechu. Zato oplýval brutální silou.

  Citát nikoli nepodobný známému: Jsem silný jako býk a téměř také tak chytrý. Nutno ovšem poznamenat, že svého výroku je hoden. Jako správný dinosaurus dokazuje svou sílu. Stačí mu zadupat a paty sráží všichni okolo, včetně předsedy vlády.

  Dobromyslný, hodný a bezelstný Nečas se ochotně nechá ztrapnit před celým národem. Příkladem je stovka na povodně. Všichni vědí, že 100 Kč pro zaměstnance, který platí hypotéku a žije od výplaty k výplatě, je něco jiného, než pro ředitele drah, s příjmem 400 000,-Kč/měs. I předsedovi vlády Nečasovi se zdálo, že bohatí by mohli přispět postiženým více, než plebs. Veřejně prohlásil, že stovka pro všechny je nespravedlivá a že se to změní. To si ovšem dovolil moc. Dinosaurus dupl nohou, bouchl do stolu a prohlásil: „stovka pro všechny“. Pan předseda vlády sklapl kufry a stovka pro všechny platí. Je ovšem pravda, že dinosaurus dovolil předsedovi vlády, aby na svou omluvu prohlásil, že to je pouze pro letošní rok.

  Pro příští rok 2011 připravuje dinosaurus zcela novou daňovou koncepci. V té už bude tato „rovnost pro všechny“ zakomponována natrvalo.

  Jakže tuto stovku pro všechny dinosaurus protlačoval? Takto: (citáty z onoho rozhovoru v Právu 14.8.2010) „Financování povodňového účtu sníženou sazbou daně, tedy onou zmiňovanou stovkou, je sociálně odpovědné řešení. Zaplatí ji každý ekonomicky aktivní občan, nikoli jen zaměstnanci.“

  Úchvatné zdůvodnění. Hodné dinosaura. Až dosud jsem si myslel, že každý ekonomicky aktivní občan platí daně. Že by tedy bylo nejjednodušší zvýšit daň např. na 15,5%. Bohatší by přispěli více, jistě by se vybrala i větší suma. Dinosaurus mi vysvětlil, že v tom případě by platili pouze zaměstnanci. Takhle ta rovná stovka zasáhne i ty bohaté podnikatele. Dobře jim tak. Ať i oni vidí, zač je v Pardubicích perník.

  Geniálních myšlenek vyslovil ekonomicky geniální finanční dinosaurus na toto téma více. Např.: „Trvat na tom, aby v každé dani byl vždy přítomen fenomén sociální dávky (???), je nesmysl. Logicky by musela padnout otázka, proč tedy všichni platí stejnou daň za rohlík? Důchodkyně i milionář. Změnit by se to dalo, když by pekař a prodávající při stanovování ceny sledovali, kolik kupující bere.“

  Geniální logika. Trochu si popletl daně přímé a daně nepřímé. Daně nepřímé platí občan když nakupuje. Tedy své peníze vydává. A protože opravdu nelze stanovovat ceny podle příjmu zákazníka, sociálně se tato rovnost kompenzuje daňovou politikou na straně příjmu, tedy odměny za práci. Má to i ekonomické, ekonomicky prorůstové zdůvodnění (viz příspěvek Deficit státního rozpočtu z hlediska selského rozumu). Geniální ekonomicko finanční dinosaurus tuto kompenzaci vehementně zavrhuje. Když už jsme prostý lid velkým třeskem bytového boomu donutili zadlužit se na celý život hypotékou, přece mu nebudeme poskytovat nějaké daňové zvýhodnění. Na úkor zbohatlíků. Ještě mu (lidu) připomeneme, že si musí šetřit na důchod. Protože od nás, až bude starý a všechno, co vydělal nám odevzdal, nic nedostane. Ať jde do penálu, když už nebude produkovat a nebude z něj co vyždímat.  

  Matematickou genialitu dinosaurus razantně prokázal, když prohlásil: „Zvýšení daně o procento především znamená sebrat lidem 15 miliard korun. Je to i technicky složité a nákladné“. Vynikající myšlenka. Dinosaura zřejmě nenapadlo, že když jedno procento je moc, stačilo by půl procenta. „Rovná“ daň 15,5%. Technicky složité a nákladné mu připadá i převést z celkového objemu daní z příjmů 0,5% na zvláštní, „povodňový“, účet. Daleko jednodušší je podle něho zřejmě z každého jednotlivého daňového odvodu (který je každý jiný) odvést na tento účet rovnou stovku. Zajímalo by mě, kolik úředníků finančních úřadů bude mít tímto geniálním nápadem postaráno o práci. A kolik peněz z této stovky pro každého skončí skutečně a přesně na účtu pro povodně. I žáka páté třídy musí napadnout, že tady něco nehraje. Že třeba vůbec nejde o ty povodně.

  Na otázku jestli přes veškeré škrty nebude nakonec stejně nutné zvednout daně, vyplodil tento ekonomický expert: „Zda se zvýší, či nezvýší daně, není ani tak odborná, jako politická otázka, kterou rozhodnou voliči ve volbách. V Česku ve volbách volič rozhodl, že se nebudou zvyšovat daně, ale snižovat výdaje.“

  No a je to jasné. Dinosaurus má sociální cítění. Rád by pomohl slabším. Ale brání mu v tom vůle voličů. Voliči ve volbách rozhodli, že daně bohatým se zvyšovat nebudou. Že obrovské výhody formou snížení daní z 32% na 15% a zavedením „stropů“ sociálního a zdravotního pojištění, kdy po většinu roku tato pojištění už vůbec platit nemusí, jim budou zachovány. Zdravotnictví i důchodový systém si musí zaplatit plebs. Pro bohaté v obou systémech zavedeme nadstandard. Mohou si ho tak zaplatit. Proto jsme jim snížili daně a zavedli stropy sociálního i zdravotního pojištění. Tyto obrovské úspory mohou využít pouze pro sebe.  S plebsem dole se přece nebudou o svůj životní styl dělit. Ve zdravotnictví tomu budeme říkat nadstandard, v důchodech třetí pilíř. Plebs ať si nadstandard zaplatí a třetí pilíř našetří, až když zaplatí hypotéku, a odvede plné sociální i zdravotní pojištění. Je přece správné, pravicové, aby mezigenerační solidaritu platili především ti nejchudší. Ti mají přece největší sociální cítění.

  A voliči také rozhodli, že ztrátu příjmů státního rozpočtu, který vznikl tak, že těm nejbohatším byly dány obrovské odvodové úlevy nahradí tím, že si sami utáhnou opasky. Voliči tedy podle dinosaura sami rozhodli, že si sníží platy, zruší porodné i pohřebné, výrazně omezí nemocenskou, zvýší DPH na potraviny a léky, zvýší doplatky na léky, zachovají, nebo ještě lépe zvýší poplatky ve zdravotnictví, zdraží elektřinu, vodné a stočné, deregulují nájemné, zdraží soudní i všechny ostatní poplatky, zvýší mýtné a jiná omezení. A to vše pouze proto, aby si bohatí zachovali své odvodové výsady a nemuseli se vracet zpět a ze svých příjmů nemuseli odvádět tolik, kolik odváděli až do nástupu pravice v r. 2007. Aby nemuseli opět odvádět ze svých příjmů 32% daň a z celého příjmu i sociální a zdravotní pojištění, které je automaticky strháváno plebsu.

 A tak dinosaurus, ač nerad a proti svému sociálnímu cítění, musí pomocí škrtů a skrytým zvyšováním daní škrtit ty chudé a popřávat prebendy bohatým. Jistě tak činí s těžkým srdcem, ale hlas voličů musí respektovat.

  Jedno se ale dinosaurovi musí uznat. Razantním zastrašováním se mu podařilo to, že ti, kteří jsou jeho „sociálně citlivými“ škrty nejvíce postiženi,  s tím ještě souhlasí. Zde mu jako na zavolanou přišlo Řecko. Vůbec není důležité, že s řeckými důchody (1.500 – 2.000 euro), výší DPH (6% a 9%) a jinými ukazateli se nemůžeme srovnávat. Dinosaurus straší: „Když nebudeme škrtat těm nejchudším, dopadneme jako Řecko“. Prostí občané se nechají zmást a ochotně si nechají utahovat opasek. Dokonce píší do novin: „Nechci, aby můj třináctý důchod splácely moje děti.“

  Jak je to možné? Dinosaurus dobře ví, že v hospodaření rodiny a hospodaření státu je veliký rozdíl. A dobře ví, že široké vrstvy mají zkušenosti pouze s hospodařením v rodině. A budou na jeho opatření reagovat z pohledu rodinného hospodáře.

  V čem tkví rozdíl?

  Rodina má poměrně konstantní příjem. Ten je dán počtem ekonomicky aktivních členů a jejich pracovním zařazením (pracovními smlouvami). Tento příjem se pohybuje okolo určité hodnoty s nevýraznými výkyvy. Jako ztráta zaměstnání, povýšení, přechod některého ze členů do, nebo ven z aktivní činnosti. V každém případě a v každém okamžiku ale musí rodina přizpůsobit své chování výši tohoto příjmu.

  V hospodaření státu je to ale jinak. Stát nemá konstantní příjmy. Jeho příjmy závisí na úrovni ekonomiky, jejím růstu, nebo poklesu. Ekonomika ale neroste sama od sebe. Ekonomika státu je založena na oběhu peněz. Čím vyšší je rychlost oběhu, tím vyšší jsou zisky (příjmy) státu. Čím více lidé i podniky utratí, tím jsou příjmy státu vyšší. Roste výše výběru DPH, spotřebních daní, daní z příjmu, tedy daní přímých i nepřímých.

  Malý příklad: V době nástupu krize navrhovala ČSSD vyplatit důchodcům 13. důchod. Tedy „13. důchod“ - cca 2.000,-Kč. Z dividend ČEZu. Celostátně by to znamenalo zvýšení výdajů státu asi o 7 miliard korun. Pravice to označila za nápad pomatenců a opět posloužilo Řecko. Veřejnost, s vlastními zkušenostmi z rodinného rozpočtu to za nesmysl přijala. Takový nesmysl. V době, kdy se musí šetřit, přihazovat dědkovi s bábou. Ať jsou rádi, že je nevyženeme na ulici. Ať si mastí kolena Voltarenem, přečtou si Blesk, ať jsou rádi, že si ještě dojdou sami na záchod. Ti socani jsou ale opravdu pomatenci.

  Ekonom ale ví: Kdyby oněch 7 miliard utratili důchodci pouze za to, že si přilepší a místo bůčku si koupí třeba kýtu, dopřejí si více zeleniny, případně něco cizokrajného ovoce, tedy utratili toto přilepšení pouze za jídlo, stát by dostal 10% zpět na DPH. Tedy 700 milionů. Kdyby si alespoň někteří přidali na novou televizi, stát by získal 20% DPH. Celkem tedy již jednu miliardu zpět. Kdyby si koupili benzin a vyrazili svou starou škodovkou do míst svého mládí, dostal by stát zpět i spotřební daň. Taktéž, kdyby si babička dopřála flašku Becherovky, protože jí to dělá dobře na žaludek, opět by odevzdala kromě DPH i daň spotřební.

  Tím to ale nekončí. Když dědci s bábami těch 7 miliard utratili, o 7 miliard se zvýšil příjem obchodníků i producentů. Ti z těchto 7 miliard odevzdají 15% daň z příjmů. Protože se jim o 7 miliard zvýšily příjmy, nemuseli propustit několik zaměstnanců. Stát těmto nepropuštěným zaměstnancům nemusel vyplácet podpory v nezaměstnanosti. Naopak. Protože tito zaměstnanci nebyli propuštěni a pracují dál, odevzdávají 15% daň z příjmů a platí sociální a zdravotní pojištění.

  Tak nevím. Byl to nesmysl? Nebo to nebyl nesmysl? Byl to nápad pomatenců? Nevím. Nejsem si jist.

  Ještě lepší je příklad šrotovného. Výdaj – 30 miliard. Další výrazný „ekonom“ exprezident Havel v rozhlasovém rozhovoru řekl, že hledá prostor, kde by prohlásil že „šrotovné je blbost“. Veřejnost spontánně šrotovné také odsoudila. Teď když nejsou peníze a musí se šetřit, budeme přidávat někomu na nové auto. Jen ať si jezdí dál ve svých starých šunkách. Když jsou tak neschopní. No to je přece ale nesmysl. 

  Ale: V případě šrotovného nemůže stát tratit vůbec nic. Může pouze vydělat. Jak? Protože konzumace šrotovného je podmíněna koupí nového auta a likvidací starého, zákonitě se veškeré náklady vrací zpět do státní kasy i se ziskem. Jestliže cena nejlacinějšího auta na trhu se pohybuje okolo 150.000,- Kčs, 20% DPH z této sumy je přesně 30.000,-Kč. Tedy přesně příspěvek ze šrotovného. Protože většina aut je dražší, vrací se na DPH do státního rozpočtu více, než je příspěvek. Dále. O 30 miliard se zvýší příjem obchodníků a producentů. Ti zaplatí za vyšší příjmy vyšší daň. Protože se povzbudí odbyt, nemusí Škodovka omezovat produkci a nemusí propouštět. A opět. Stát nemusí vyplácet podpory v nezaměstnanosti. Nepropuštění zaměstnanci dál platí daně ze mzdy a přispívají do zdravotního i sociálního systému.

  Navíc se stát zbaví starých automobilů na hranici životnosti, které nejvíce zamořují ovzduší smogem. Zlepší se ovzduší, v případě smogových koncentrací se nemusí tolik omezovat doprava, s následným dopadem do ekonomiky.

  Tak opět nevím. Velké množství států na nástup krize reagovalo zavedením šrotovného. Jsou to blbci? Pomatenci, mecenáši chudých? Jsme kabrňáci, když jsme jeli na vlně zahraničních šrotovných? Ukázali jsme světu, že oni jsou pitomci, že my víme, že šrotovné je blbost? Nejsem si tak zcela jist.

  Jestliže pro ekonomiku je důležitý oběh peněz a jestliže platí, že čím větší a rychlejší tento oběh je, tím se daří lépe, platí, že jestliže bude kdokoli tento oběh brzdit v naději, že ušetří, mýlí se. Je nutno přijmout, že rozhodující většinu kupní síly vytvářejí námezdní pracující. Ti bohatí sami trh nevytvoří. Navíc u velmi bohatých lze předpokládat vývoz peněz (kapitálu) mimo sféru České republiky. (koupí si barák na Floridě) Dále je nutno se smířit s tím, že peněz (celkové produkce státu) je jedna hromada. Každá společnost svojí produkci přerozděluje. Jestliže se peníze hromadí u úzce vyčleněné skupiny, musí zákonitě chybět u převládající části společnosti. Jestliže pravidla přerozdělování produkce jsou nastavena tak, aby se hromadění kapitálu u vybrané skupiny zrychlovalo, zákonitě většina která vytváří trh, chudne. Tím se snižuje její kupní síla, klesá spotřeba, snižuje se odbyt zboží a služeb, oběh kapitálu se zpomaluje. Tím klesají i příjmy státu.

  Přeložíme-li do hovorové češtiny koaliční smlouvu, programové prohlášení vlády a dosavadní působení vládnoucí trojkoalice, vyjde nám toto:

  Výhody a odvodové úlevy, které jsme protlačili díky převaze 101 poslanců a se Senátem pod palcem, pro horních sto tisíc občanů, kteří berou více než šestinásobek průměrné mzdy,  budeme hájit do poslední kapky krve. Přece nebudou platit do sociálního a zdravotního systému stejné procento svých příjmů, jako všichni ostatní. Prostě nad šestinásobek průměrné mzdy (140.928,-Kč/měs.) už nemusí platit vůbec nic. I když berou 400.000,-Kč/měs, i více. Prostě z téměř 260.000,-Kč nemusí platit ani zdravotní, ani sociální pojištění. Navíc jsme jim snížili daň z 32% na 15%. No to je přece pašácká prebenda. To by jim ta lůza dole chtěla sebrat. No tak to ne. Voliči přece rozhodli, že daně se zvyšovat nebudou.

  Ztrátu státního rozpočtu, která tím vznikne (25 miliard ročně, za tři roky naší vlády 75 miliard), vydřeme z toho plebsu dole. Když jim pohrozíme Řeckem, ochotně si utáhnou opasky a ještě nám budou tleskat.

  Navíc je upozorníme, že na svůj důchod si musí našetřit, protože od nás (budeme říkat od státu) nedostanou nic. Když už jsme si nahrabali, přece se nebudeme dělit s nějakými sockami. Ty jsou tady jenom proto, aby produkovali (chodili do práce). My jsme u moci, takže to, co vybudují, jim seberem. Vyždímáme je přes superhrubou mzdu, kdy platí daně i z toho, co nám již jednou odevzdali (sociální a zdravotní pojištění), nájemné, léky, DPH na potraviny (jíst musí i oni, tam nám neutečou) státní poplatky, poplatky ve zdravotnictví. Daně na chod státu odevzdají nám a když budou od státu něco potřebovat, ať si to zaplatí. Stát jsme přece my. Nejsvětější trojkoalice.

Jan Sladký